čtvrtek 12. července 2018

VYSOČINOU........


........na „bajku“ (MTB). 4. – 9.7.2018

Že bychom se letos trochu více pověnovali Českým (i Slovenským) „luhům a hájům“……… Takže po víkendech v Oderských vrších, na Drahanské vrchovině, ve Velkých Karlovicích, v okolí Rajeckých Teplic, vyrážíme s využitím „začátkoletních“ svátků, na Českomoravskou Vysočinu. Vygůglovali jsme si Lhotku, vesničku kousek nad Mrákotínem, prakticky na hranicích Moravy a Česka.

Lhotka z okolních pastvin

Směrem na Kozárium

Kozárium ve Lhotce


Lhotka leží ve výšce ca 600 m n.m., a obsahuje nějakých, odhadem, 30 čísel popisných. Zato však tři hospody, více než tři penziony a také dva kempy, resp. tábořiště. Po rekognoskaci obou jsme vybrali ten v dědině na statku (www.javorice.cz), výsledná cena byla nějakých 200 kaček za noc, docela tedy atraktivní. Přímo na statku na čepu Bernard, vedle v penzionu Pod Štamberkem točí Svijany a v krásné hospůdce U Drahušky zase Ježka :-)


V kempu
Ježek...pivo které bodne



A tak jsme si to  všechny čisté čtyři dny „bajkovali“ s Connym po okolních lesích, loukách, kopcích, kolem rybníků, přes malé vesničky či spíše osady a taky kolem nejvyššího kopce Vysočiny – Javořice. 







Do Praskolesů

Starí lípa v Praskolesích


Kopy třešní

Závěrem - vypozorováno :-) : Nejhorší je kombinace ortodoxního obytkáře a majitele elektrokola

pondělí 14. května 2018

BOSNA A HERCEGOVINA 2018

...a jarní Chorvatské moře,    27.4. – 8.5.2018

Bosnu (a Hercegovinu) máme projetou „skrz na skrz“ a odsloužených relativně mnoho dní, když se podívám na mapu Balkánu, která mi visí nad stolem, moc místa tam už nezbývá :-) ….….ale prakticky  vždy se  jednalo sice o vícedenní průjezdy ale také pouze o jednodenní zastávky s prohlédnutím toho nejzajímavějšího v okolí. A tak jsme si tentokráte řekli, že jarní Bosna je to pravé ořechové na delší výlet……. 

Cestujeme ovšem „slowtravel“……přiblížení v pátečním odpoledni do Piešťan a další den  nedaleko Zagrebu „překračujeme hranice Balkánu“, což je řeka Sáva..……ale už sedíme v autě moc dlouho, a tak odpoledne kotvíme v nám známém kempu nedaleko Karlovace…….nejsme na závodech, že jo.

Nedaleko Karlovace
Jako hlavní cíl v Bosně máme okolí řek Una a Sana. Nedaleko Bosanské Krupy vytipovaný kemp u řeky kam přijíždíme přes Velikou Kladušu a nádherným kaňonem řeky Uny…..Camping Una.  Shora vidíme, že je nějaký plný…Slovinci si právě v „náš“ termín udělali „obytkový“ sraz. Trochu škoda, ale u řeky je místa dost, a když zmizeli byl kemp prakticky prázdný. Kempík je to perfektní, kvalitně vybavený, majitelé vstřícní……..prostě „ceny mírné, obsluha vzorná“, jak praví klasik.

Bosanska Krupa...prostě Bosna: vedle sebe katolický kostel, mešita a pravoslavný....

Na břehu Uny


S pomocí našich kol se příští  dny věnujeme poznávání okolí Bosanské Krupy, Bosanského Otoku a podobně. Kolem oblíbené šotolinky do Otoku ještě sem tam „pazi mine“ :-)

Malá technická vsuvka: Již doma jsme vyčmuchali luxusní nabídku BH Mobile na datovou simku, 2giga za 10 KM, což je nějakých 130 Kč. No nekup to :-).

Café Havana v Bosanska Krupa

Nejkratší cesta do nejbližší hospody :-)

Před mešitou

Trocha folkloru

Na břehu Uny cestou do Bosanska Otoka

Bosanska Otoka

...ale není třeba se bát, je to pouze výjimečně a vesměs již mají "to nejlepší za sebou"
V perfektním průvodci/knížce o Bosně „Bosna a Hercegovina“ jsme se dočetli, že poměrně atraktivní je rovněž okolí řeky Sana. Přejíždíme tedy do Sanski Most a následně do Sanice. Cestou nádherné krasové planiny, Sanski Most nás moc nenadchnul, Sanica už ano, ale jaksi to stále není ono. Volíme tedy plán B2 a jedeme zpět k Uně ale více k Bihači. Po rekognoskaci několika kempíků sjíždíme do Kulen Vakuf, kde jsme byli loni na podzim. Kulen Vakuf….to je paráda. Opět bajky, tedy MTB….opět Bistro UNA a pstruzi na roštu a Unski Biser.

Kulen Vakuf v NP Una

Kemp v Kulen Vakuf

Bajkovačka kolem Kulen Vakuf

Pod hradem Ostrovica

Hrad Ostrovica
Nějak se kazí počasí, „žereme“ na mobilu levná data pro YR.NO, no ve vnitrozemí v Bosně „nic zvláštního“ a tak ještě na víkend přes hory do Chorvatska na oblíbený Murter, kde si v Jezera a okolí užíváme nádherného přímořského jara a luxusní projížďky na kolech.


Koupačka na Murteru

Luxus bajking 


Paráda....že jo

Závěrem:
Bosna a Hercegovina…….budu se opakovat, ale…velice zajímavá země s převážně maximálně vstřícnými lidmi. Ceny tak o 10% nižší než u nás, někde i více, takové ovoce a zelenina, nebo vajíčka či sýry někde na tržišti …to je téměř „zadarmo“. Pro méně turisticky využívané destinace, kde jsme se tentokrát pohybovali, chybí dostupné turistické mapy, ne všechno člověk „vygůůgluje“ :-). Bosnu jsme si zamilovali už kdysi. 
Chorvatsko……oproti Bosně cenový šok :-), ale to jaro u moře opravdu nemá chybu. Klasičtí rekreanti ještě nepřijeli, sem tam nějaký jachtař, kempy a hospody poloprázdné….i koupat se dá. 










středa 4. dubna 2018

VELIKONOČNÍ VÍNO


29.3 – 2.4.2018



Tak jsme si řekli, že postupné „objevování“ vinařských vesniček a městeček na Jižní Moravě bude určitě zajímavé obohacení našich výletů (spojených s bajkováním) a především na začátku sezóny není od věci najzdit nějaké ty „levné“ kilometry, což u nás v Beskydech je mnohdy problém :-).

Nedočkavě jsme tam tedy vyrazili hned na Velikonoce. Meteorologové nejdřív lákali na vysoké teploty, potom téměř na lyžování a nakonec to bylo počasí takové klasické Velikonoční….tak akurát na hraně na pohodové kolo.


Kemp Pálava. Ve čtvrtek skoro sami.ostatní dny už plno obytek a  ortodoxních obytkářů


Jako „základnu“ jsme zvolili kempík Pálava v Nových Mlýnech, přece jen v noci ještě zima a elektrika je elektrika. Tam jsme sezónu (toho kempu) loni v listopadu zavírali a letos tak otvírali :-).


Kolem Dyje do Bulhar

Také kolem Dyje

Jedno ze slepých ramen

Pavlov - Obecní vinotéka

Klasika nad Pavlovem

A další klasika, tentokrát nad Věstonicemi (Dolními)


…..a tak jsme na kolech „proregognoskovali“ několik (nám) neznámých i známých míst jako Pavlov, Věstonice, Bulhary, Nejdek, Strachotín, Šakvice…..samozřejmě především s cílém ochutnat nějaký ten „Vlašák“ a podobně. Autem pak, při cestě tam a zpět zrekognoskovali další perspektivní místa, jako Bořetice, Němčíčky, Kobylí, Velké Bílovice, Vrbice a podobně.


Sklepy ve Vrbicích



Bylo fajn a jeden Vlašák jsme dokonce dovezli až domů  :-)

pondělí 19. února 2018

V KRÁSNÝCH LIPTOVSKÝCH REVÚCACH

16.2 - 18.2.2018  …tentokráte v Revúci Nižnej

....a o 14 dní později 2. - 4.3. opět

Vždycky, když přijedeme do Liptovských Revúc, vzpomenu si na kamaráda Zdeňka, který mi Revúce pomohl kdysi „objevit“. Ale asi zbytečná nostalgie……“čo bolo to bolo“, takže dále.

Tentokrát jsme pro náš relaxačně/odpočinkově/skialpový (spíše skituringový :-) ) víkend zvolili Nižnou Revúcu. Na ubytování tam „objevili“ Penzion Jana o kterém nutno říci….že perfektní. Klasicky zakomponovaný do dědiny jakou Revúce jsou, téměř celý ve dřevě. Škoda, nebo dobře (?) že úplně prázdný. Prý „kdysi“. Když bylo v provozu lyžařské středisko (které je hned za plotem) býval přes zimu plný, teď již částečně jen v létě.

V pátek večer ještě třeba „okoštovat“ obě dvě hospody, které v Nižnej Revúci jsou. Klasická krčma, i když zrenovována, = pivo za EURo, borovička za 0,60 :-). Druhá, Penzion Čierny Kameň, mají vlastní pivo za 1,50 a fajn výběr jídla za solidní ceny.

Hore grůňom směrem na Kočitou

Dominantní Rakytov

A všudypřítomný Čierny Kameň



Sobotní výletík na lyžích po neprovozované sjezdovce (svého času zde jezdila prý nejdelší poma na Slovensku) směrem na Končitou. Dolů pak nádherným prašanem, no níže ho mohlo být o něco více. Odpoledne pak společně s místními štamgasty kus hokeje Slovensko – Slovinsko :-).
A pohádky je konec :-), sned jen…určitě se vrátíme.

Závěrem. Pár posledních zkušeností a celkový vývoj mne donutily k malému zamyšlení "Jak dále na skialpech?"
Záměrně neříkám ve skialpinismu……původní „horské lyžování“ tedy to bez vleků a lanovek, se
totiž v poslední době mnohonásobně proměnilo. Dalo by se říci: „těm marketérům se to podařilo“ :-), podařilo vnutit téměř každému druhému, že……?
Ještě poměrně dobře pamatuju dobu, kdy koupit někde Silvretu nebo obdobné vázání byl celkem kumšt. Dneska je nabídka materiálu  neskutečná, mám dojem, že téměř větší než na běžné sjezdové lyžování. Samozřejmě, že ta nabídka jde za tím davem, který marketéři přesvědčili, že nic jiného, než pohyb po horách není dostatečně „IN“…v zimě samozřejmě na „skialpech“. A samozřejmě, že celý tento systém vtlačil do hor celý vzorek společnosti, tedy lidi dobré, lidí obyčejné, lidi průměrné ale také lidi-hajzly.
Podle toho samozřejmě vypadá přetlak v dolinách, na horách, v exkluzivních skialpových destinacích či místech už není téměř k hnutí a v oblíbených sjezdech se nedá hovořit o lyžování ve volném terénu, to bývá něco takového jako  severní sjezdovka na Lysé Hoře v létech 80tých a starších. Záměrně nepíšu o bezpečnosti, to by byla zcela jiná kapitola, že jo = „absolvuju dvojdenní lavinový kurz, koupím airbagový batoh a hurá do hor, nic se mi nemůže stát“

Zatím :-) i na Slovensku lze najít destinace, kde „skialpinisté“ všeho druhu ještě nejsou výrazně přemnoženi, ale také tato místa pomalu řídnou……………….