úterý 27. prosince 2016

VYSOKÉ VÁNOČNÍ TATRY


Letos je  to deset let, co jsme se poprvé rozhodli, že trávit „předvánoční blázinec“ někde dole ve městě (i na vesnici) není to pravé ořechové, a tak se alespoň na pár dní vždy „odstěhujeme“ do Tater. Tedy s výjimkou loňského roku, kdy jsme Vánoční svátky prožili posloucháním šumění moře a výlety na chorvatském Krku. Dá se předpokládat, že tato výjimka se může stát pravidlem a tak to budeme střídat :-). Nicméně letošní nadílka sněhu jaksi předpokládala právě více ty Tatry.


Počasíčko a viditelnost exkluzivní. Stopy na Slavkovský

To není západ ale východ slunce

Stredohrot přímo od penzionu

Jako místo vánočního působení jsme zvolili již oblíbený apartmánový domeček Miramonti v Hornom Smokovci (kde střídavě s penzionem Partizán děláme již pár let „štamgasty“). Apartmánek, resp v tomto případě „studio“ se obecně jeví na trávení vánočních večerů ideálně……kompletně vybavená kuchyňka a podobně……….

Conny ve svém živlu xxx krát jinak


Prostě Bordercolie :-)

Počasí vyšlo tentokráte prakticky ideálně, snad to bylo tím „10“ výročím, kdy poprvé jsme, tehdy na Štrbském, také měli nádherně. A tak ihned ve čtvrtek po odpoledním příjezdu, neváháme, a vyrážíme alespoň na kratší pěší procházku na Hrebienok (přímo od penzionu)  s příjemným večerním posezením na Bilíčce  (Bilíkova chata).

Na "vejletě" na Skalnaté

Stínové "selfíčko" :-)

Kde je kulička?

První (nooo) štědrovečerní přípitek...na Hrebienku 
V pátek bylo už třeba trošku „provětrat“ skialpy, ale jen trošku :-)je přece čas Vánoční :-). Hrebienok – Zamka – Skalnaté se jevila jako ideální příležitost. A obdobně to probíhalo celou dobu našeho „útěku před vánočním šílenstvím“.

Vánoce někde mimo domov, nejlépe na horách, se jeví jako zajímavé pro čím dál tím větší množství lidí, rodin, důchodců a podobně. Takový dav, jaký byl  24.12. na Hrebienku, jsem ještě na Vánoce v Tatrách nezažil. Pro nás jsou ale tyto vánoční "útěky" stále "slow  holiday" ☺

Z očí do očí

čtvrtek 15. prosince 2016

NAŠE SLOVINSKÁ NEJ

KAMNIK - oblíbené místo ve Slovinsku pod Kamnickými a Savinjskými Alpami.

Kamnik je historické středověké město, resp. městečko, o kterém byly první zmínky již někdy ve 12 století. Má obrovský "genius loci", a jako téměř na všech místech Slovinska, v něm žijí příjemní lidé, kteří, jako většina Slovinců, vyznávají aktivní přístup k životu, tzn. že téměř veškerý volný čas věnují nějakému sportu či kultuře a večer pak posezení v některé z hospod, hospůdek či kaváren, kterých je v Kamniku „neurékom“ a pěkných.

Kamnik a Kamniške in Savinjske Alpe nad ním v podvečer

Hlavní ulice Kamniku

…a navíc…kousek nad městem začínají „Kamniške in Savinjske Alpe“, kopečky, které si svoji divokostí a krásou rozhodně nezadají s jejich „větším bratrem“ Julkami, a které mají oprotí Julkám jednu velkou výhodu….bývá tam výrazně méně návštěvníků.

V kempu Resnik v Kamniku

Na skialpech

Cestou v Alpách

Kamnik jsme mnohdy volili jako první zastávku při našich cestách po Slovinsku a mnohdy také jako východisko do Kamnických a Savinjských Alp ať už na turistiku, ferátky, kola či skialpy....no byli jsme tam mooockrát, abych pravdu řek. :-) 

Bajkovačka na Velike Planine...vybíhající hřeben z Kamniškich in Savinjskich Alp

pondělí 5. prosince 2016

TROCHA HISTORIE (snad) NIKOHO NEZABIJE :-)

V  ROCE  1990  POPRVÉ  V  CHAMONIX

Nedávno jsem někde našel vskutku starší "diáky" a tak jsem si snad na lecos rozpomněl :-) 

…..a když vystoupíš z vláčku na Montenvers, a uvidíš Dru a všechny ty věže a vrcholy okolo, na kterých byla psána historie horolezectví, možná si i vzpomeneš, jak Tě kdysi kamarádi učili vázat první dračí smyčku……

Tak nějak zněl úvod kteréhosi článku v kterémsi starém Hotejlu o výstupu na PetitDru. Každopádně mne také tato slova motivovala vyrazit do „Šamonic“ okamžitě co padnul bolševik.

Dru

A tak kteréhosi srpnového „kvečera“ 1990, přijíždíme s kamarády Tomášem, Ivošem a Martinem do vysněného Chamonix, mekky horolezectví a dnes dalších outdoorových sportů a skopičin. Teprve až tam ale člověk pochopí, proč tomu tak je….kopa lezení od úplných skalek, přes nádherné skalní věže vyrůstajíce z ledovce až po super kombinované „prásky“. Celé Cham prostě žije jen pro ty své hory a aktivity v nich……

Absolutní Šamonští nováčci…..to další rok už jsem se cítil jako starý pardál ☺, trošku bloudíme a večer parkujeme na jakési louce za městem, směle stavíme stany, ráno, přijíždí „městská“ a těm co stany ještě stojí, vysvětluje, že to tak nejde. Byli slušní, tehdy ještě jo.

Balíme se a „nekompromisně“ že vyrážíme na Montenvers s cílem polézt někde na Chamonix d Aiguilles. Ještě dole u lanovky, pouze jsme obhlíželi ceník ☺, nás však přepadla bouřka, která s přestávkami trvala asi dva dny, což jsem využil, k mému uspokojení, k „profárání“ Chamonix. Občas jsem čuměl jak puk. Horo obchody vrchovatě plné vercajku, bot, oblečení všeho druhu, které do té doby byly k vidění pouze na obrázcích v katalozích. No neodolal jsem a nostalgicky jsem si zakoupil krásné barevné EBčka, tedy žádné „LaSportiva Mariacher“, které zrovna v tu dobu „letěly“ ☺ (pro neznalé: EB byla jedna z prvních značek speciálních lezeček vůbec) Došlo také na seznámení se s dalším Českým osazenstvem oblíbeného placu „pod lanovkou u starých skokanských můstků“. Výhodou bylo, že se nám podařilo, na dluh, koupit od kteréhosi již odjíždějícího kolegy, kompletního okopírovaného nového průvodčíka od Pioly (Michel Piola, tehdejší špičkový horolezec, autor několika „průvodčíků“ ale také mnoha prvovýstupů v Chamonix a okolí).

Lezenice na Aiguilles

A tak přece jen vyrážíme (pěšky) nahoru na Montenvers, již „chytří“ z „chytrého“ Pioly. Našim cílem je lezenice v okolí chaty L´Envers. Stavíme stany, tehdy se zdály ceny na chatách ještě příliš astronomické, zjišťujeme různé fajnovosti, jako například, že ledovec, ze kterého bereme odpoledne vodu je ráno zamrzlý a podobně. Ale taky lezeme. Ne vždy se však daří ale, lezení je exkluzivní, rozhodně jedno z nejlepších, které jsem zažil. Nádherná ostrá žula s drsností Adršpašského pískovce, pevná, chytlavá……no paráda. Jednou ve dvojku, jednou všichni čtyři, člověk si musí zvyknout, ty rozměry jsou přece jen o něčem jiném než Tatry.

Například: S Martinem jsme si vybrali nějakou cestu, která se nám líbí, obtížnostně to snad pustí……hledíme do Pioly,“…aaa taty tudy…“, je tam nakreslených nějakých 26 puntíků, „…to asi budou nějaké významné jistící body…..“, prd, jak se později ukázalo, byly to štandy, tedy lanové délky, poctivých 26 kousků ☺ Tuto skutečnost jsme pochopili asi u dvanáctého puntíku již ve stěně, kdy se začalo smrákat. No nevadí, štandy jsou luxusní a tak do toho sedáme a frčíme dolů. Ještě ta okrajovka, asi 3 metrová, je třeba se ve slaňáku rozhoupat a šups k botům a cepínům, které jsme nechali na okraji. Člověk se učí…..

Na začátku doliny Brenva

Jedním z hlavních cílů byl samozřejmě ten největší, Monte Bianco - Mont Blanc. Zatím jediné na čem jsme se shodli je, že tam nechceme turistickou normálkou. Využívajíce dešťových odpolední ev. dopolední na chatě L´Envers a listujíce v tamnějších časopisech a průvodcích, jsme to vyanalyzovali na, buď zkrácený hřeben Peturey, nebo Ostrohu Brenvy.
Tomovi se to pomalu krátí, doma jej čekají nějaké rodinné povinnosti ☺…a tak spolu mizíme dolů do baráku horských vůdců, zatímco zbylí dva kumpáni ještě něco lezou. V L'Office de Haute Montagne, jak se ten barák oficiálně jmenuje, téměř kompletně probereme, tehdy nepředstavitelný, informační zdroj v místní knihovně, a vzhledem k Tomášovému času (Peturey je přece jen časově delší) padá volba na Ostrohu Brenvy, také počasí zdá se být přeje tomuto záměru. Další den již frčíme, po vzoru starých pardálů, stopem přes tunel do Itálie ☺. Prohlídka Courmayeru, že kde to ten Bonatti bydlí, spíme u řeky, kousek nad Entreves.

Odvážní alpinisté u bivaku Brenva :-)

Ráno, poďho do doliny Brenva. Celodenní, ale o to krásnější turistika dolinou Brenva. Celý den nepotkáváme aninohu, no paráda, a v podvečer už jsme u superklasické bivakovací boudičky těsně pod ledovcem, romantika jak sviňa. Kolem ty klasiky, Mont Blanc s Brenvou, Petureyský hřeben, Mount Maundit, tam vyhlíží část Freneye, na druhé straně někde historický Fourche, tady se to psalo…... Ani jsem moc neusnul, hodinky taky zvoní už ve 12 resp v 00. Cha, zjišťujeme, že i přes důkladné plánování ☺ máme jen jednu čelovku. První trhlinka je kvalitní, 5 metrů dolů a 7 nahoru., rozednívá se a už ji vidíme celou, Brenvu jednu, no originál to asi nestíháme, ostatně dneska se to již také neleze a ani lézt nedá, a tak volíme variantu přes Grussfeldův kuloár přímo na ostrohu. Jde to fajn, jištěním se zbytečně nezdržujeme, máme každá dvojka jedno samotné lehounké „dvojče“, takže délka, zapíchnutý cepín, další délka, až „narážíme“, pozdě odpoledne, na vrcholové séraky. „No kurva“. Bloudíme, bloudíme, padnout mlha či cosi podobného, tak tam bloudíme asi dodnes. Naštěstí nacházíme nějaké staré zarostlé fixy, které ukazují cestu, a tak to probojujeme na placatý hřeben Mont Blancu. Proti nám nějací „Frantící“ jen tak sedáky, na tom navěšený vercajk, asi frčí přes Maundit a Tacul na poslední lanovku z Midi nebo spíše na Cosmiques Refuge, „tak to tu chodí“. No nic, jdeme „dobýt“ vrchol. V šest jsme tam a v sedm na Vallotce.


Ostroha Brenvy


Odvážní alpinisté dosáhli vrcholu  :-)

Bivakovací bouda Vallot……hrozný bordel, uprostřed hromada odpadků, Ivoš s Tomášem chytají flek na „pódijku“, my s Martinem už jen pod. Nad námi spí, respektivě se převalujou, nějací naši, tedy čeští turisté, kteří celou noc řeší, jestli si mají dát bujón, nebo rejži, nebo se poblijou hned. Ale únava alespoň na chvíli vykonala své. Brzo ráno, sotva se rozední, mizí Tomáš, doprovázený Ivošem, dolů aby si mohl chytit co nejrychlejší stop domů. S Martinem to nějak neřešíme, a tak sledujeme „šrumec“ přicházejících turistů různých národností směřujících na MB. Vchází kompletně v mačkách, navázání, v sedácích,…..nějaká slečna/paní se dokázala, i když v sedáku, kompletně svlíknout do spodního prádla a zase oblíknout, hmhmhmhm ☺. Až všichni vypadnou na MB, vaříme si poslední bujónek, přidáváme rejži, kterou jsme někde našli……Vodu na pití se nám roztápět nechce a tak lezem při sestupu do nejbližší vhodné trhliny na ledovci, kolem chaty Mullet……a ten příšerný krpál do CH. Dole samozřejmě levné pivo z hypermarketu, bagety a francouzský hermelín, tamtéž a sprcha v nejbližším kempu, kde nás tentokrát ještě nevymákli ☺

Dole grůňom

neděle 20. listopadu 2016

JAK TO BÝVÁ NA PODZIM V TATRÁCH.......

Ve Vysokých Tatrách jsme v listopadu by!i téměř mnohokrát, ale tentokrát to byl víceméně náhradní program. Už  někdy od října jsme  totiž plánovali, s využitím pozdně listopadového svátku,  ještě trochu vyhřát "kožichy" spolu s podzimním oprášením kol, někde u moře, bohužel však meteorologové byli relativně proti. Tedy, ne že by tam mělo být nějak zima, ale hnát se tisíc kilometrů kvůli pár deštivých dnům je přece jen asi trochu úchylka. 
A tak "poďho" do Tatier ......taky deštivých. Pravda, někde před Ružomberokom  jsme ještě brousili po yr.no, jestli i ty Tatry nejsou "cypovina", ale zrovna přestalo pršet.......


Hurá sníh :-)

Na Štrbském

Odpolední dešťová procházka kolem Štrbského...škoda těch skialpů doma ve sklepě, po sjezdovce by to už šlo. Druhý den, v pátek, že někde do Malé nebo Velké Studené......škoda těch maček doma ve sklepě , bylo by to pohodlnější.......Nahoře liják, vítr….prostě listopad v Tatrách J





Ve VSD

Hle...Vaverkov ledopád


A tak jsem alespoň obohatil svou  Tatranskou historickou knihovničku o zajímavý kousek popisující první zimní, tehdy nazývaný kolektivní J (dnes jistě expediční) přechod Vysokých Tater v roce 1955, prostě „Expedícia Tary 1955“. A dále jsme ověřili příjemnou atmosféru v obou Smokoveckých „nádražkách“  (pro neznalé: Nádražka 1 je při výstupu z vlaku po pravé straně, Nádražka 2, po levé J).

Klutura v Nádražce 1

V sobotu domů pak „pomalupopásajůc“ oklikou kolem Tater přes Zakopané a Oravu.


Opět plné Krupowki v Zakopaném


sobota 19. listopadu 2016

LETOS (2016) POPRVÉ V ALBÁNII

Náš první výlet do Abánie jsem se pokusil okomentovat na bloggu ALBÁNIE 2016 day to day

.......a myslím, že jsme tam nebyli naposledy :-)


neděle 13. listopadu 2016

TAK NÁM ZABILI FERDINADNA


Pokus o recenzi jedné zajímavé knížky ☺

Bosna a Hercegovina je jednou z mých "srdcových záležitostí", nejen pouze z cestovatelského pohledu , ale  rozhodně z pohledu historie, sociologie, kultury, náboženství............Bosna a Hercegovina je "prototyp" soužití různých kultur, společností, náboženství......i když to tak v 90tých létech nevypadalo, a většina médií a meinstreimových názorů nás v tom stále utvrzuje. Jestliže "projekt MULTIKULTI", v tom pozitivním, může existovat, pak Bosna a Hercegovina je toho příkladem, a to především právě historickým.



Poměrně málo známé je údobí, kdy BiH byla, je to definováno jako okupace, pod "kuratelou" Rakousko-Uherska, tedy v době zhruba od roku 1878 do počátku 1. války. A o této době je zajímavým způsobem psáno v této malé knížce.



Autoři, redaktoři Českého rozhlasu, Martin Ježek a Pavel Trojan (Martin Ježek byl dlouholetým redaktorem ČRozhlasu na Balkáně) využívají třech linijí. Úryvky z deníku Františka Valouška, který právě za vlády Rakousko - Uherska, ostatně takto mnoho Čechů a Moraváků,  byl "umístěn" do Sarajeva, ale působil v celé Bosně, jako poměrně vysoce postavený policejní úředník, dále úryvky z deníku Leopolda Lojky,..........kdo trochu zná historii "Sarajeského atentàtu"..........Lojka, "synek z Moravy", byl řidičem auta právě toho a tehdy, když "nám zabili Ferdinanda". Třetí linijí jsou již historická data a skutečnosti, které autoři různě posbírali. V této třetí liniji nejde ani tak o politiku či měkké historické souvislosti, ale zjednodušeně řečeno o to, jak se mnozí známí a méně známí Čeští a Moravští architekti, stavitelé, konstruktéři, řemeslníci, podnikatelé, hospodští a další odborníci podíleli na rozvoji Bosny a Hercegoviny v této velice zajímavé době, kdy byla pod tzv. "okupací" Rakousko-Uherska. Rozhodně jsem osobně nevěděl, že stavitelem Sarajevské radnice, nebo muzea je Český architekt Karel Pařík.



Knížka "Tak nám zabili Ferdinanda" samozřejmě neposkytuje vyčerpávající informace o tom, proč je Bosna a Hercegovina dnes tam kde je, nebo proč byla 90tá léta taková jaká byla, ale  její obsah rozhodně pomůže celý vývoj BiH pochopit. U mne to tak alespoň je.




neděle 6. listopadu 2016

CARAVANING BRNO 2016

...také letos jsme se byli mrknout a inspirovat na veletrh Caravaning do Brna. Tentokráte to vyšlo na déle, pracovně jsme totiž byli také na Sport Life, kterýžto probíhal souběžně. Ale o tom snad někdy příště....:-)

Ke Caravaningu.......myslím, že tentokráte tam nebyly žádné převratné novinky. Jako něco nového mne osobně oslovily systémy prvků vestaveb do menších dodávek od Moravské firmy egoé. Jinak obrovské množství velkých a ještě větších obytňáků, ale menších, do 5 a půl metrů minimum, jestli vůbec nějaký. Snad jen nabídka nových Chalengerů, kde jsme jednu vestavbičku 5,40m vyčmuchali :-).

A tak jsme alespoň pořídili drobnosti do naší dodávky, jako například nepostradatelné vybavení kuchyně, nerozbitné malé LIQUERky od EuroTrail(u) :-).


Samozřejmě jsme taky zakoupil nové  vydání "Camper a outdoor", který vydává stejný tým jako známější "Camper, Cars a Caravans".  Obsah Camperu...., jeho cena a vůbec úroveň časopisů s obdobnou tématikou vydávaných u nás, mne donutila k malému zamyšlení. 

Jelikož jsem tak trochu "fanatik" do různých odborných publikací majících souvislost s našimi koníčky, moc neváhám a také při našich zahraničních výletech zakoupím nějakou, v tomto případě časopis. Záměrně v následujících řádcích neporovnávám tituly německé či rakouské, jako například německý Camper Vans (to je jiná daleko rozsáhlejší cílová skupina).

Polsko: Polski Caravaning, více než 105 stránek, vychází 4x ročně, cena 12,40Zl (ca 80 Kč), mnoho autorských textů, které mají vztah k Polsku a tamnějším produktům



Slovinsko: Avto-Dom, přes 130 stránek, vychází 11x za rok!!!!!, cena 4,90EUR (ca 130 Kč), obrovské množství autorských textů a praktických informací především o Slovinsku a částečně o Chorvatsku (kempy, STLP, a další). Pozor Slovinců je pouze ca 2mil, 



Česko: Camping, Cars a Caravans, 86stránek + obálka, cena 69Kč (na Slovensku 3,90 EUR), vychází 6x ročně, málo autorských textů, když tak typu "jak jsme jeli do Španělska..." a podobně. Mnoho převzatých (zřejmě) ze "sesterského" německého CCC.

Česko: Caravan, 86stránek + obálka, 69Kč, na Slovensku 2,99EUR, vychází 4x ročně, ostatní obdobně viz. výše, někdy je lepší CCC někdy tady tento.

Česko: Camper a outdoor, 50 stránek + obálka, 79Kč/3,50EUR, 2x za rok, je zaměřen více na vestavby, vanny a podobně, určitě výborný počin do budoucna. Na omluvu snad to, že zatím vyšly tři čísla celkem, "...jestli se nepletu..hihihi..."



Takže závěrem....myslím, že naši vydavatelé mají rozhodně co dohánět............





PODZIMNÍ BLÍZKÉ RAKOUSKO 28. - 30.10.2016

....že co s takovým prodlouženým víkendem......brousíce po YR.NO se nám zdálo, že na Hohe Wandu případně v okolí by to mohlo být z hlediska počasí docela fajn. A tak po pár létech, že se na ten HW opět podíváme. Otestovali jsme relativně nový kempík pod...kde jsou ty časy, kdy vždycky pár lidí přespávalo na parkovišti "v zátačce".....a zadýchali se procházkou na Postl Haus na píívo.







V sobotu jsme neodolali navštívit "dny otevřenýchdveří" v prodejně obytňáků a podobných 
v Neunkirchenu (www.camping-world.at).....no pěkný výběr....V plánu byl ještě výlet na Rax z Prainer Gscheid. Počasí však bylo proti...v dešti chodit do kopce je blbost :-) , a tak jsme "autoprofárali" vesnice a vesničky pod Schneealpami a Veitschem jako rekognoskaci na někdy příště.



V neděli pak "pomalupopásajůc" kolem Neusiedler See "zu hause"