Něco o lyžích, mých skialpových, na kterých jsem doposud lyžoval.

Za svůj "skialpový život" se mi podařilo vyměnit několik typů a druhů lyží. Minu jakési dvoje či troje lyže v prvopočátcích a nebo ty s medvídkama, či co tam tehdy bylo, kdy jsem se brouzdal s tátou lesem kousek od baráku :-), které nebyly skialpovými "speciály".

Völkl Mountain M30 (délka 184cm, šířka ve středu 72mm)

První skialpové speciály na kterých jsem jezdil. Také asi proto se mi zdály velice dobré, i když v porovnání s některými pozdějšími lyžemi byly poměrně těžší. Na svou dobu (ca rok.2000) docela široké. Alespoň tak o tom tehdy mluvili chataři (a chatárky) n Kamenné chatě na Chopku: "tož to jsou teda lopaty". Každopádně to jsou lyže na které s dá spolehnout v každém terénu.

Měl jsem na nich, a dodnes tam je, jedno z tehdy prvních na trhu vázání FRITSCHI.

Völkl Mountain 5000 (délka 184cm, šířka ve středu 72mm)

Tyhle lyže jsem koupil někdy v roce 2002 za pár "šestek" ve slevě. Měl jsem na nich zprvu Silvrettu 505. Ta snad hned při druhém použití vzadu praskla (prý je to vada každé druhé 505ky), a tak jsem ji vyměnil za Silvretuu 500, naštěstí, neboť Silvretta 500 je i doposavad asi jedno z nejlepších vázání ( z hlediska bezporuchovosti a funkčnosti asi úplně nejlepší), a to i v současnosti, hned vedle Dynafitu TLT, ale pro použití TLTčka musí člověk zřejmě mentálně dozrát :o))).

Samotné Völkl Mountain 5000 jsou spíše freeridové lyže, relativně těžké, ale opravdu člověka vynesou či vyvezou (někdy doslova) z každého sněhu. Nikdy nezapomenu na to, ža na 5000ovkách jsem snad poprvé absolutně pochopil systém jízdy v prašanu resp. v neupraveném sněhu téměř libovolné kvality, prostě ten efekt podobný jízdě na vodních lyžích.

Jistou dobu jsem jich následně užíval na sjezdovce a také tam jsou docela dobré.

Hagan Freeride Tour Titanium (délka 180cm, šířka vředu 100, střed 72, vzadu 89mm, rádius 29m) Ca od roku 2005

Lehounké a přitom do volného sněhu poměrně dobré lyže. Docela dobrá kombinace pro výstupy (jsou lehké) a pro sjezdu v prašanu. Na tvrdém povrchu, především sjezdovkách, by mi bodly tak o 4cm delší, ale stejně se delší nevyrábějí. Něco malinkého jim chybí, nedovedu ale nějak vydefinovat přesně co. Každopádně posloužily dobře.

Völkl Snowwolf (délka 184cm, šířka vpředu 113, střed 76, vzadu100mm, rádius 22m) asi rok 2009

Lyže jsem pořídil (někdy v roce 2007) za pár euro v Bergufchsu ve Vídni i s kvalitními pásy. Snowwolfy byly klasika, ne úplně superlehké, ale zato poměrně trvanlivé a odolné. Ostatně jako všechny "félkly"

K2 Shuksan (délka 182cm, profil 115/78/95)

Lyže jsem koupil jako výprodejní, rok nebo dva roky starý model, poté, co jsem jednou takhle "nad jarem, roku 2010" při nakládání Snowwolfů do auta po lyžovačce, zjistil, že těmto odlízá hrana. A vzhledem k tomu, že jsme za týden jeli do Alp, bylo nutno jednat. Shuksany byly ostatně mým favoritem již při koupi Snowwolfů, a tak když jsem je v Žilině uviděl za relativně pár šestek, moc jsem neváhal.

První test tedy abslovovaly v Mallnitz pod Ankogelem na sjezdovce a pak již samozřejmě "horegrůňom". Dle mého názoru, oproti Snowwolfům, malinko hůře vedou stopu, ale jinak vše O.K.

a následovaly další kousky……… 

Hagan Skyrider, Elan Karakorum = ty mi šlohli ze sklepa……….ale byly dobré

No a konečně jsem mentálně dozrál pro „dynafitku“ (myšleno tím jakékoliv pinové vázání).

Na všech výše uvedených SKI jsem měl klasickou Silvrettu (původně 400 posléze 500 ve svých dalších variantách), protože jsem tradicionalista a ono vázko bylo kdysi synonymem pro skialpování :-) . No semotamo jsem trochu zkoušel „Diamíra“ ale ten mi moc neseděl, převážně v těžších traverzech.

„Šmejděním“ po internetu jsem našel že „u Urbanoviče“ ve Smokovci mají „STčko“ za relativně „pár šestek“.  A tak při jedné naší vánoční návštěvě Tater , v roce 2016, jsem tam zašel a k „STčku“ přibral ještě Dynstary Cham Alti.

DYNASTAR Cham Alti 79

Nejezdilo se na nich špatně, spíše naopak, rovněž dynafitka fungoval lépe než jsem si představoval, a funguje dále :-). 

V tu dobu jsem ale již snil o ELAN ALSKA PRO. Možná pod vlivem Dava Karničara :-). Více než rok jsem tak  šmejdil po internetu a hledám, kde je sehnat za slušný peníz, třebas starší ale nejetý typ, až hle……jsou doma.

ELAN Alaska Pro

Mé snové lyže. Také proto, že na nich jezdil Karničar, že jsou to Elány ze Slovinska atd. Blbé je, že Slovinci nedávno prodali Elan nějaké Ruské investiční společnosti, ale já mám doma ještě ty ryze Slovinské.

Je to lehounká, necelých 1100g, lyže. Po prvních letošních zkušenostech s takto lehkými lyžemi je jasné, že nahoru to jde lépe avšak dolů, speciálně po sjezdovce, hůře. Uvidíme….. :-)

VÁNOČNÍ CHORVATSKÉ OSTROVY

21.12. – 30.12.2018

„Do třetice všeho dobrého“…jsme si řekli a vyrazili opět na Vánoce (přímo na „Ježíška“) na Božička :-)  opět do Chorvatska, trošku přerušit naši místní zimu.

Začali jsme přesně tam, kde jsme loni skončili, tedy v kempu Čikat na Lošinju. Cesta s přestávkou na noc v Grazu a tak v sobotu před Vánocemi trajektem nejdříve z Krku na Cres a následně cestou na ostrov Lošinj. 

STLP v Grazu

Trajektem na ostrov Cres

Parádní flek v kempu Čikat na ostrově Lošinj

V kempu jsme obsadili nádherný flek nad mořem a hned druhý den že tedy na Ilovik, který nám nevyšel v předchozí vánoční návštěvě. Ilovik je malinký ostrov na špičce Lošinju, kde turisty a místňáky přeplavuje malá loďka. Taková „vo fous“ větší tramvaj. 

Na Ilovik

Na šífu :-)

Na Iloviku však, především vzhledem k datu (23.12.) všechno zavřeno, takže alespoň skromný turistický výlet :-) při kterém jsme „dobyli“ kopec Mala Straža, nějakých 86 m.n.m. :-).

Mala Straža na Iloviku

Mala Straža

Den štědrovečerní vycházkou do Malého Lošinju, následně u Almíka nějakou místní rybku upečeme na večeři………..

Advent v Malém Lošinju

 a 25. opouštíme Lošinj se zastávkou na vynikajícího „odojaka“ (opékané mladé prasátko) v Nerezine.

Další ostrov v plánu je Pag. Ať nejezdíme durch z Lošinju, volíme přespání v Krku na Krku. „Štelplac“ se nám nepozdával, všechno zavřeno, nikde nikdo a tak volíme kemp BOR. Taky nikde nikdo, jen nějací Taliáni už v kempu. Voláme na uvedené číslo, za chvíli se přiřítí „panička“ s „panáčkem“, že se omlouvají. Asi byli buď na mši, nebo na řízku u tchyně…..:-). No, nakonec nás vpouští a navíc dají solidní slevu. Další den že tedy na Pag. Volíme kemp v Šimuni, měl by být otevřen celou zimu……prd. Vyběhnul sice z recepce jakýsi panáček, ale že kemp je closed. No výborně, takhle k večeru. Nechali nás ale přespat kousek od recepce i s elektrikou a nic za to nechtěli. Návštěva Šimuni, kde musí být v létě šílený mumraj…….nic není otevřeno.

„Gůglujeme“ kam dál. Aleně „vychází“, že  Pakoštane na pobřeží. Měl by tam být otevřen minimálně jeden kemp. Sice  to není na ostrově ale z Pakoštane jezdí loďka na Vrgadu. :-). Tedy najít ten otevřený kemp. Nakonec se „vsomrujeme“ do jednoho, otevřeno tak „napůl“, ale za dvě noci 50 Kn, nekup to. Další den ihned na Vrgadu. Zde, na rozdíl od Iloviku, nacházíme otevřenou klasickou ostrovní krčmu se štamgasty :-). Posedíme, okouknem Vrgadu a zpět „šífem“ do Pakoštane.

Trajekt na Pag

Nastal čas odjezdu. Tedy na dálnici a do Grazu, kde oproti času před týdnem, sice přibylo obytek a dodávek ale zase ubylo sněhu. A dalšího dne přijíždíme domů a stejně jako loni, právě začíná usilovně sněžit 😊.

Závěrem. Potvrzuji, že také Vánoce v Chorvatsku nejsou k zahození. Tentokrát sice bylo trochu chladněji. I u moře se občas stalo, že teploty v noci klesly kdesi k nule, přes den však takových až 15 (i více) nad. Trošku nás zaskočil „nesoulad“ mezi informacemi o zimním provozu kempů a skutečností. Čerpali jsme přes avtokampi.si se ověřením na mateřských stránkách jednotlivých autokempů.