úterý 27. prosince 2016

VYSOKÉ VÁNOČNÍ TATRY


Letos je  to deset let, co jsme se poprvé rozhodli, že trávit „předvánoční blázinec“ někde dole ve městě (i na vesnici) není to pravé ořechové, a tak se alespoň na pár dní vždy „odstěhujeme“ do Tater. Tedy s výjimkou loňského roku, kdy jsme Vánoční svátky prožili posloucháním šumění moře a výlety na chorvatském Krku. Dá se předpokládat, že tato výjimka se může stát pravidlem a tak to budeme střídat :-). Nicméně letošní nadílka sněhu jaksi předpokládala právě více ty Tatry.


Počasíčko a viditelnost exkluzivní. Stopy na Slavkovský

To není západ ale východ slunce

Stredohrot přímo od penzionu

Jako místo vánočního působení jsme zvolili již oblíbený apartmánový domeček Miramonti v Hornom Smokovci (kde střídavě s penzionem Partizán děláme již pár let „štamgasty“). Apartmánek, resp v tomto případě „studio“ se obecně jeví na trávení vánočních večerů ideálně……kompletně vybavená kuchyňka a podobně……….

Conny ve svém živlu xxx krát jinak


Prostě Bordercolie :-)

Počasí vyšlo tentokráte prakticky ideálně, snad to bylo tím „10“ výročím, kdy poprvé jsme, tehdy na Štrbském, také měli nádherně. A tak ihned ve čtvrtek po odpoledním příjezdu, neváháme, a vyrážíme alespoň na kratší pěší procházku na Hrebienok (přímo od penzionu)  s příjemným večerním posezením na Bilíčce  (Bilíkova chata).

Na "vejletě" na Skalnaté

Stínové "selfíčko" :-)

Kde je kulička?

První (nooo) štědrovečerní přípitek...na Hrebienku 
V pátek bylo už třeba trošku „provětrat“ skialpy, ale jen trošku :-)je přece čas Vánoční :-). Hrebienok – Zamka – Skalnaté se jevila jako ideální příležitost. A obdobně to probíhalo celou dobu našeho „útěku před vánočním šílenstvím“.

Vánoce někde mimo domov, nejlépe na horách, se jeví jako zajímavé pro čím dál tím větší množství lidí, rodin, důchodců a podobně. Takový dav, jaký byl  24.12. na Hrebienku, jsem ještě na Vánoce v Tatrách nezažil. Pro nás jsou ale tyto vánoční "útěky" stále "slow  holiday" ☺

Z očí do očí

čtvrtek 15. prosince 2016

NAŠE SLOVINSKÁ NEJ

KAMNIK - oblíbené místo ve Slovinsku pod Kamnickými a Savinjskými Alpami.

Kamnik je historické středověké město, resp. městečko, o kterém byly první zmínky již někdy ve 12 století. Má obrovský "genius loci", a jako téměř na všech místech Slovinska, v něm žijí příjemní lidé, kteří, jako většina Slovinců, vyznávají aktivní přístup k životu, tzn. že téměř veškerý volný čas věnují nějakému sportu či kultuře a večer pak posezení v některé z hospod, hospůdek či kaváren, kterých je v Kamniku „neurékom“ a pěkných.

Kamnik a Kamniške in Savinjske Alpe nad ním v podvečer

Hlavní ulice Kamniku

…a navíc…kousek nad městem začínají „Kamniške in Savinjske Alpe“, kopečky, které si svoji divokostí a krásou rozhodně nezadají s jejich „větším bratrem“ Julkami, a které mají oprotí Julkám jednu velkou výhodu….bývá tam výrazně méně návštěvníků.

V kempu Resnik v Kamniku

Na skialpech

Cestou v Alpách

Kamnik jsme mnohdy volili jako první zastávku při našich cestách po Slovinsku a mnohdy také jako východisko do Kamnických a Savinjských Alp ať už na turistiku, ferátky, kola či skialpy....no byli jsme tam mooockrát, abych pravdu řek. :-) 

Bajkovačka na Velike Planine...vybíhající hřeben z Kamniškich in Savinjskich Alp

pondělí 5. prosince 2016

TROCHA HISTORIE (snad) NIKOHO NEZABIJE :-)

V  ROCE  1990  POPRVÉ  V  CHAMONIX

Nedávno jsem někde našel vskutku starší "diáky" a tak jsem si snad na lecos rozpomněl :-) 

…..a když vystoupíš z vláčku na Montenvers, a uvidíš Dru a všechny ty věže a vrcholy okolo, na kterých byla psána historie horolezectví, možná si i vzpomeneš, jak Tě kdysi kamarádi učili vázat první dračí smyčku……

Tak nějak zněl úvod kteréhosi článku v kterémsi starém Hotejlu o výstupu na PetitDru. Každopádně mne také tato slova motivovala vyrazit do „Šamonic“ okamžitě co padnul bolševik.

Dru

A tak kteréhosi srpnového „kvečera“ 1990, přijíždíme s kamarády Tomášem, Ivošem a Martinem do vysněného Chamonix, mekky horolezectví a dnes dalších outdoorových sportů a skopičin. Teprve až tam ale člověk pochopí, proč tomu tak je….kopa lezení od úplných skalek, přes nádherné skalní věže vyrůstajíce z ledovce až po super kombinované „prásky“. Celé Cham prostě žije jen pro ty své hory a aktivity v nich……

Absolutní Šamonští nováčci…..to další rok už jsem se cítil jako starý pardál ☺, trošku bloudíme a večer parkujeme na jakési louce za městem, směle stavíme stany, ráno, přijíždí „městská“ a těm co stany ještě stojí, vysvětluje, že to tak nejde. Byli slušní, tehdy ještě jo.

Balíme se a „nekompromisně“ že vyrážíme na Montenvers s cílem polézt někde na Chamonix d Aiguilles. Ještě dole u lanovky, pouze jsme obhlíželi ceník ☺, nás však přepadla bouřka, která s přestávkami trvala asi dva dny, což jsem využil, k mému uspokojení, k „profárání“ Chamonix. Občas jsem čuměl jak puk. Horo obchody vrchovatě plné vercajku, bot, oblečení všeho druhu, které do té doby byly k vidění pouze na obrázcích v katalozích. No neodolal jsem a nostalgicky jsem si zakoupil krásné barevné EBčka, tedy žádné „LaSportiva Mariacher“, které zrovna v tu dobu „letěly“ ☺ (pro neznalé: EB byla jedna z prvních značek speciálních lezeček vůbec) Došlo také na seznámení se s dalším Českým osazenstvem oblíbeného placu „pod lanovkou u starých skokanských můstků“. Výhodou bylo, že se nám podařilo, na dluh, koupit od kteréhosi již odjíždějícího kolegy, kompletního okopírovaného nového průvodčíka od Pioly (Michel Piola, tehdejší špičkový horolezec, autor několika „průvodčíků“ ale také mnoha prvovýstupů v Chamonix a okolí).

Lezenice na Aiguilles

A tak přece jen vyrážíme (pěšky) nahoru na Montenvers, již „chytří“ z „chytrého“ Pioly. Našim cílem je lezenice v okolí chaty L´Envers. Stavíme stany, tehdy se zdály ceny na chatách ještě příliš astronomické, zjišťujeme různé fajnovosti, jako například, že ledovec, ze kterého bereme odpoledne vodu je ráno zamrzlý a podobně. Ale taky lezeme. Ne vždy se však daří ale, lezení je exkluzivní, rozhodně jedno z nejlepších, které jsem zažil. Nádherná ostrá žula s drsností Adršpašského pískovce, pevná, chytlavá……no paráda. Jednou ve dvojku, jednou všichni čtyři, člověk si musí zvyknout, ty rozměry jsou přece jen o něčem jiném než Tatry.

Například: S Martinem jsme si vybrali nějakou cestu, která se nám líbí, obtížnostně to snad pustí……hledíme do Pioly,“…aaa taty tudy…“, je tam nakreslených nějakých 26 puntíků, „…to asi budou nějaké významné jistící body…..“, prd, jak se později ukázalo, byly to štandy, tedy lanové délky, poctivých 26 kousků ☺ Tuto skutečnost jsme pochopili asi u dvanáctého puntíku již ve stěně, kdy se začalo smrákat. No nevadí, štandy jsou luxusní a tak do toho sedáme a frčíme dolů. Ještě ta okrajovka, asi 3 metrová, je třeba se ve slaňáku rozhoupat a šups k botům a cepínům, které jsme nechali na okraji. Člověk se učí…..

Na začátku doliny Brenva

Jedním z hlavních cílů byl samozřejmě ten největší, Monte Bianco - Mont Blanc. Zatím jediné na čem jsme se shodli je, že tam nechceme turistickou normálkou. Využívajíce dešťových odpolední ev. dopolední na chatě L´Envers a listujíce v tamnějších časopisech a průvodcích, jsme to vyanalyzovali na, buď zkrácený hřeben Peturey, nebo Ostrohu Brenvy.
Tomovi se to pomalu krátí, doma jej čekají nějaké rodinné povinnosti ☺…a tak spolu mizíme dolů do baráku horských vůdců, zatímco zbylí dva kumpáni ještě něco lezou. V L'Office de Haute Montagne, jak se ten barák oficiálně jmenuje, téměř kompletně probereme, tehdy nepředstavitelný, informační zdroj v místní knihovně, a vzhledem k Tomášovému času (Peturey je přece jen časově delší) padá volba na Ostrohu Brenvy, také počasí zdá se být přeje tomuto záměru. Další den již frčíme, po vzoru starých pardálů, stopem přes tunel do Itálie ☺. Prohlídka Courmayeru, že kde to ten Bonatti bydlí, spíme u řeky, kousek nad Entreves.

Odvážní alpinisté u bivaku Brenva :-)

Ráno, poďho do doliny Brenva. Celodenní, ale o to krásnější turistika dolinou Brenva. Celý den nepotkáváme aninohu, no paráda, a v podvečer už jsme u superklasické bivakovací boudičky těsně pod ledovcem, romantika jak sviňa. Kolem ty klasiky, Mont Blanc s Brenvou, Petureyský hřeben, Mount Maundit, tam vyhlíží část Freneye, na druhé straně někde historický Fourche, tady se to psalo…... Ani jsem moc neusnul, hodinky taky zvoní už ve 12 resp v 00. Cha, zjišťujeme, že i přes důkladné plánování ☺ máme jen jednu čelovku. První trhlinka je kvalitní, 5 metrů dolů a 7 nahoru., rozednívá se a už ji vidíme celou, Brenvu jednu, no originál to asi nestíháme, ostatně dneska se to již také neleze a ani lézt nedá, a tak volíme variantu přes Grussfeldův kuloár přímo na ostrohu. Jde to fajn, jištěním se zbytečně nezdržujeme, máme každá dvojka jedno samotné lehounké „dvojče“, takže délka, zapíchnutý cepín, další délka, až „narážíme“, pozdě odpoledne, na vrcholové séraky. „No kurva“. Bloudíme, bloudíme, padnout mlha či cosi podobného, tak tam bloudíme asi dodnes. Naštěstí nacházíme nějaké staré zarostlé fixy, které ukazují cestu, a tak to probojujeme na placatý hřeben Mont Blancu. Proti nám nějací „Frantící“ jen tak sedáky, na tom navěšený vercajk, asi frčí přes Maundit a Tacul na poslední lanovku z Midi nebo spíše na Cosmiques Refuge, „tak to tu chodí“. No nic, jdeme „dobýt“ vrchol. V šest jsme tam a v sedm na Vallotce.


Ostroha Brenvy


Odvážní alpinisté dosáhli vrcholu  :-)

Bivakovací bouda Vallot……hrozný bordel, uprostřed hromada odpadků, Ivoš s Tomášem chytají flek na „pódijku“, my s Martinem už jen pod. Nad námi spí, respektivě se převalujou, nějací naši, tedy čeští turisté, kteří celou noc řeší, jestli si mají dát bujón, nebo rejži, nebo se poblijou hned. Ale únava alespoň na chvíli vykonala své. Brzo ráno, sotva se rozední, mizí Tomáš, doprovázený Ivošem, dolů aby si mohl chytit co nejrychlejší stop domů. S Martinem to nějak neřešíme, a tak sledujeme „šrumec“ přicházejících turistů různých národností směřujících na MB. Vchází kompletně v mačkách, navázání, v sedácích,…..nějaká slečna/paní se dokázala, i když v sedáku, kompletně svlíknout do spodního prádla a zase oblíknout, hmhmhmhm ☺. Až všichni vypadnou na MB, vaříme si poslední bujónek, přidáváme rejži, kterou jsme někde našli……Vodu na pití se nám roztápět nechce a tak lezem při sestupu do nejbližší vhodné trhliny na ledovci, kolem chaty Mullet……a ten příšerný krpál do CH. Dole samozřejmě levné pivo z hypermarketu, bagety a francouzský hermelín, tamtéž a sprcha v nejbližším kempu, kde nás tentokrát ještě nevymákli ☺

Dole grůňom