středa 18. října 2017

OPĚT NA JIHOVÝCHOD

Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, 29.9. - 14.10.2017

KONEČNĚ…konečně jsme vyrazili směr jihovýchod. Po dvou cestách výlučně po těch exotičtějších balkánských zemích EX YU, jsem tentokrát zvolili více soft variantu.

Bereme nového, tedy skoro, ALMíka, takto Renault Trafic, kola na nosič, Connyho dovnitř a frčíme přes Slovensko a Maďarsko. První zastávka na noc v Karlovaci, v kempu kousek vedle a druhý den dopoledne již sjíždíme k moři kolem Zadaru do Biogradu na trajekt. Ostrov Pašman jsme již měli nějakou dobu vyhlídnutý jako fajn destinaci na horská kola. A fakt že jo, bajkovačky co se do člověka vejde a nádherné, šotolinky prakticky po celém ostrovu. Příjemné čtyři dny v FKK kempu Sovinje nedaleko Tkonu.

Snídaňka v Alm(íkovi)

Kdo zná Vinnetoua pozná jistě Black Hill :-)..Tulove Grede

Na trajekt na ostrov Pašman

Marina v Biogradu

Opouštíme Biograd......

.....a připlouváme do Tkonu na Pašmanu

Biograd přes vodu

Perfektní bajkovačka na Pašmanu

že jo

Podvečerní siesta

Krásný singlík olivovým hájem
.....kolem moře


Východ

Druhý vyhlídnutý ostrov Murter, tam není třeba trajektem. Z vytipovaných kempů nakonec volíme Kosirinu (napůl FKK). Hned vedle je ale Stella Maris s hospodou, do které se, kromě jiného, dostaneme luxusním singlem na kolech podél moře. Singlík vede i dále až do zátoky, odkud je to již kousek do Jezera, městečka s krásným přístavem, kde trávíme druhou půlku našeho murterského času. Také proto, že ve zdejším příjemném kempíku přečkáváme dvoudenní přechod studenější fronty.

Paráda
Pudarica na Murteru, prý strašně staré....

Romantický pohled přímo z hospody ve Stella Maris
V Murteru na Murteru

Jezera

A jedeme dál…krátká jednodenní zastávka v Omiši.  Omiš, jeho historická část, je i když po sezóně, plná turistů.



V Omiši

Skály nad Omišem

Ale už je dost Chorvatska a moře, mizíme do Bosny a Hercegoviny (BiH), kde chceme poznat další nám neznámá místa. Bosna (a Hercegovina) je naše téměř „srdcová“ záležitost. Pokud jde o atraktivnost je poměrně nenápadná, pokud jde o návštěvnost, také nic zvláštního, na druhou stranu to je právě to co hledáme. Má však spousty drobných i větších zajímavostí a více než zajímavou historii, nejen tu novější, 90á léta jsou poměrně tragická, ale také tu starší. Každopádně BiH je perfektní praktická zkušenost jak vedle sebe mohou, mnohdy musí, žít různé nábožensky i národnostně odlišné skupiny. Prostě „půl Evropy na jednom místě“

Přes Počitejl přijíždíme do Buny na řece Buna (pramení resp. vyvěrá v Blagaji, kde jsme byli při naši první návštěvě BiH někdy před čtyřmi léty). V Buně malý soukromý kempík, který již „okupují“ mladí Holanďané, kteří cestují starým busíkem Peugeot. Další den přes Mostar, ten nemusíme, jednak jsme tam už byli a „druhák“….. starý Mostar je příliš turistický, až tak, že silně připomíná pražské Staré Město v sezóně. Pokračujeme tedy známou cestou kaňonem a údolím Neretvy. Krátká zastávka v Konjic a v podvečer přijíždíme přes Prozor na „štelplac“ uprostřed Ramského jezera.

Historický Počitejl

Kempík v Buně

Minarety musí být

Zbytky sněhu na vrcholcích Veleže nad kempem


Údolím Neretvy

Nad Ramským jezerem

Ramsko jezero

Následuje exkluzivní autopřejezd Ravankého polja, minimálně obydlené planiny stále ve výšce 800 – 1000m. Postupně sjíždíme do Livna, hlavního města sýrů. Ve městě samozřejmě tržiště a  domácí sýr za atraktivní cenu.

Ravanské polje



Z Livna pak podél Chorvatské hranice do Bosansko Grahovo a Drvaru. Cestou sledujeme „památky“ na 90á léta, ještě poměrně mnoho vybombardovaných a neobydlených domů, jsou vesnice, kde je pouze ca 20% baráků obydlených a upravených. Prostě „Bihačská kapsa“, v „devadesátých“ tu byla údobí, kdy byli „všichni proti všem“, prostě, kdyby to bylo humornější, dal by se na tuto dobu aplikovat známý vtip o partizánech, němcích a hajném za SNP.  Nicméně z hlediska přírody nádherná místa, například Troglav na BiH/Chorvatské hranici…..a minimum, resp žádní turisté. Z Drvaru vyjíždíme a následně sjíždíme zajímavou cestou do Martin Brodu v Národním parku Una. Kempujeme v Kulen Vakuf. Pro představu o Bosně…..Martin Brod je ryze Srbský resp pravoslavný, Kulen Vakuf, asi 10 km vedle, ryze Bosňácký resp Muslimský, a žijou :-).

Troglav s 300m sverovýchodní stěnou



NP Una je znám svými soustavami vodopádů, bereme tedy kola a jedeme se mrknout na vodopády Srbački buk, prý to jsou ty nejpěknější a fakt že jsou maximálně fotogenické.

Vodopády Štrbački buk v NP Una

No, a „obracíme k domovu“……..takže přes Bihač do „zahajovacího“ kempu v Karlovaci a dále přes Maďarsko, že abychom nejezdili pořád po dálnici bereme to kousek kolem Balatonu a přímo na Györ, kde po cestě “oobjevujeme“ zajímavé krasové kopce Bakony. (že by někdy například na Velikonoce?).

Pokus o zamyšlení proč jsme tentokrát spali vždy v kempech?
·       Obecně: mimo kempy, resp místa k přenocování určená spíme poměrně častěji, především na Slovensku nebo Polsku. Vzhledem k tomu, že ne ve všech zemích je toto povoleno, resp někde je to tolerováno, mělo by se jednat vždy pouze o přespání na jednu noc
·       Vždy se snažíme vyanalyzovat, zda je to v té které destinaci zvykem, už jen proto, že prakticky všechny pozemky někomu patří, a jak bychom se asi my „tvářili“, kdyby si někdo, i když na jednu noc, postavil dodávku třebas vedle naši garáže? Majitel pozemku se o něj nějak stará, vesměs z něj platí daň a tak podobně.
·       Pokud jsme na jednom místě dva a více dní, už jde také o určitou míru komfortu a rovněž zde neobstojí argument, že na místě pouze parkujeme. Čímž mne mnohdy pobaví někteří tzv ortodoxní freekampeři, kteří tvrdí, že pouze parkují. Jaký je rozdíl mezi tím, když si někde postavím auto ve kterém spím, nebo malý stan? Žádný. Navíc speciálně  Chorvatsko je na kempování mimo vyhrazená místa poměrně dost háklivé. BiH, zde zase nejsou solidní informace…….

Takže asi tak