Něco o lyžích, mých skialpových, na kterých jsem doposud lyžoval.

Za svůj "skialpový život" se mi podařilo vyměnit několik typů a druhů lyží. Minu jakési dvoje či troje lyže v prvopočátcích a nebo ty s medvídkama, či co tam tehdy bylo, kdy jsem se brouzdal s tátou lesem kousek od baráku :-), které nebyly skialpovými "speciály".

Völkl Mountain M30 (délka 184cm, šířka ve středu 72mm)

První skialpové speciály na kterých jsem jezdil. Také asi proto se mi zdály velice dobré, i když v porovnání s některými pozdějšími lyžemi byly poměrně těžší. Na svou dobu (ca rok.2000) docela široké. Alespoň tak o tom tehdy mluvili chataři (a chatárky) n Kamenné chatě na Chopku: "tož to jsou teda lopaty". Každopádně to jsou lyže na které s dá spolehnout v každém terénu.

Měl jsem na nich, a dodnes tam je, jedno z tehdy prvních na trhu vázání FRITSCHI.

Völkl Mountain 5000 (délka 184cm, šířka ve středu 72mm)

Tyhle lyže jsem koupil někdy v roce 2002 za pár "šestek" ve slevě. Měl jsem na nich zprvu Silvrettu 505. Ta snad hned při druhém použití vzadu praskla (prý je to vada každé druhé 505ky), a tak jsem ji vyměnil za Silvretuu 500, naštěstí, neboť Silvretta 500 je i doposavad asi jedno z nejlepších vázání ( z hlediska bezporuchovosti a funkčnosti asi úplně nejlepší), a to i v současnosti, hned vedle Dynafitu TLT, ale pro použití TLTčka musí člověk zřejmě mentálně dozrát :o))).

Samotné Völkl Mountain 5000 jsou spíše freeridové lyže, relativně těžké, ale opravdu člověka vynesou či vyvezou (někdy doslova) z každého sněhu. Nikdy nezapomenu na to, ža na 5000ovkách jsem snad poprvé absolutně pochopil systém jízdy v prašanu resp. v neupraveném sněhu téměř libovolné kvality, prostě ten efekt podobný jízdě na vodních lyžích.

Jistou dobu jsem jich následně užíval na sjezdovce a také tam jsou docela dobré.

Hagan Freeride Tour Titanium (délka 180cm, šířka vředu 100, střed 72, vzadu 89mm, rádius 29m) Ca od roku 2005

Lehounké a přitom do volného sněhu poměrně dobré lyže. Docela dobrá kombinace pro výstupy (jsou lehké) a pro sjezdu v prašanu. Na tvrdém povrchu, především sjezdovkách, by mi bodly tak o 4cm delší, ale stejně se delší nevyrábějí. Něco malinkého jim chybí, nedovedu ale nějak vydefinovat přesně co. Každopádně posloužily dobře.

Völkl Snowwolf (délka 184cm, šířka vpředu 113, střed 76, vzadu100mm, rádius 22m) asi rok 2009

Lyže jsem pořídil (někdy v roce 2007) za pár euro v Bergufchsu ve Vídni i s kvalitními pásy. Snowwolfy byly klasika, ne úplně superlehké, ale zato poměrně trvanlivé a odolné. Ostatně jako všechny "félkly"

K2 Shuksan (délka 182cm, profil 115/78/95)

Lyže jsem koupil jako výprodejní, rok nebo dva roky starý model, poté, co jsem jednou takhle "nad jarem, roku 2010" při nakládání Snowwolfů do auta po lyžovačce, zjistil, že těmto odlízá hrana. A vzhledem k tomu, že jsme za týden jeli do Alp, bylo nutno jednat. Shuksany byly ostatně mým favoritem již při koupi Snowwolfů, a tak když jsem je v Žilině uviděl za relativně pár šestek, moc jsem neváhal.

První test tedy abslovovaly v Mallnitz pod Ankogelem na sjezdovce a pak již samozřejmě "horegrůňom". Dle mého názoru, oproti Snowwolfům, malinko hůře vedou stopu, ale jinak vše O.K.

a následovaly další kousky……… 

Hagan Skyrider, Elan Karakorum = ty mi šlohli ze sklepa……….ale byly dobré

No a konečně jsem mentálně dozrál pro „dynafitku“ (myšleno tím jakékoliv pinové vázání).

Na všech výše uvedených SKI jsem měl klasickou Silvrettu (původně 400 posléze 500 ve svých dalších variantách), protože jsem tradicionalista a ono vázko bylo kdysi synonymem pro skialpování :-) . No semotamo jsem trochu zkoušel „Diamíra“ ale ten mi moc neseděl, převážně v těžších traverzech.

„Šmejděním“ po internetu jsem našel že „u Urbanoviče“ ve Smokovci mají „STčko“ za relativně „pár šestek“.  A tak při jedné naší vánoční návštěvě Tater , v roce 2016, jsem tam zašel a k „STčku“ přibral ještě Dynstary Cham Alti.

DYNASTAR Cham Alti 79

Nejezdilo se na nich špatně, spíše naopak, rovněž dynafitka fungoval lépe než jsem si představoval, a funguje dále :-). 

V tu dobu jsem ale již snil o ELAN ALSKA PRO. Možná pod vlivem Dava Karničara :-). Více než rok jsem tak  šmejdil po internetu a hledám, kde je sehnat za slušný peníz, třebas starší ale nejetý typ, až hle……jsou doma.

ELAN Alaska Pro

Mé snové lyže. Také proto, že na nich jezdil Karničar, že jsou to Elány ze Slovinska atd. Blbé je, že Slovinci nedávno prodali Elan nějaké Ruské investiční společnosti, ale já mám doma ještě ty ryze Slovinské.

Je to lehounká, necelých 1100g, lyže. Po prvních letošních zkušenostech s takto lehkými lyžemi je jasné, že nahoru to jde lépe avšak dolů, speciálně po sjezdovce, hůře. Uvidíme….. :-)

VÁNOČNÍ CHORVATSKÉ OSTROVY

21.12. – 30.12.2018

„Do třetice všeho dobrého“…jsme si řekli a vyrazili opět na Vánoce (přímo na „Ježíška“) na Božička :-)  opět do Chorvatska, trošku přerušit naši místní zimu.

Začali jsme přesně tam, kde jsme loni skončili, tedy v kempu Čikat na Lošinju. Cesta s přestávkou na noc v Grazu a tak v sobotu před Vánocemi trajektem nejdříve z Krku na Cres a následně cestou na ostrov Lošinj. 

STLP v Grazu

Trajektem na ostrov Cres

Parádní flek v kempu Čikat na ostrově Lošinj

V kempu jsme obsadili nádherný flek nad mořem a hned druhý den že tedy na Ilovik, který nám nevyšel v předchozí vánoční návštěvě. Ilovik je malinký ostrov na špičce Lošinju, kde turisty a místňáky přeplavuje malá loďka. Taková „vo fous“ větší tramvaj. 

Na Ilovik

Na šífu :-)

Na Iloviku však, především vzhledem k datu (23.12.) všechno zavřeno, takže alespoň skromný turistický výlet :-) při kterém jsme „dobyli“ kopec Mala Straža, nějakých 86 m.n.m. :-).

Mala Straža na Iloviku

Mala Straža

Den štědrovečerní vycházkou do Malého Lošinju, následně u Almíka nějakou místní rybku upečeme na večeři………..

Advent v Malém Lošinju

 a 25. opouštíme Lošinj se zastávkou na vynikajícího „odojaka“ (opékané mladé prasátko) v Nerezine.

Další ostrov v plánu je Pag. Ať nejezdíme durch z Lošinju, volíme přespání v Krku na Krku. „Štelplac“ se nám nepozdával, všechno zavřeno, nikde nikdo a tak volíme kemp BOR. Taky nikde nikdo, jen nějací Taliáni už v kempu. Voláme na uvedené číslo, za chvíli se přiřítí „panička“ s „panáčkem“, že se omlouvají. Asi byli buď na mši, nebo na řízku u tchyně…..:-). No, nakonec nás vpouští a navíc dají solidní slevu. Další den že tedy na Pag. Volíme kemp v Šimuni, měl by být otevřen celou zimu……prd. Vyběhnul sice z recepce jakýsi panáček, ale že kemp je closed. No výborně, takhle k večeru. Nechali nás ale přespat kousek od recepce i s elektrikou a nic za to nechtěli. Návštěva Šimuni, kde musí být v létě šílený mumraj…….nic není otevřeno.

„Gůglujeme“ kam dál. Aleně „vychází“, že  Pakoštane na pobřeží. Měl by tam být otevřen minimálně jeden kemp. Sice  to není na ostrově ale z Pakoštane jezdí loďka na Vrgadu. :-). Tedy najít ten otevřený kemp. Nakonec se „vsomrujeme“ do jednoho, otevřeno tak „napůl“, ale za dvě noci 50 Kn, nekup to. Další den ihned na Vrgadu. Zde, na rozdíl od Iloviku, nacházíme otevřenou klasickou ostrovní krčmu se štamgasty :-). Posedíme, okouknem Vrgadu a zpět „šífem“ do Pakoštane.

Trajekt na Pag

Nastal čas odjezdu. Tedy na dálnici a do Grazu, kde oproti času před týdnem, sice přibylo obytek a dodávek ale zase ubylo sněhu. A dalšího dne přijíždíme domů a stejně jako loni, právě začíná usilovně sněžit 😊.

Závěrem. Potvrzuji, že také Vánoce v Chorvatsku nejsou k zahození. Tentokrát sice bylo trochu chladněji. I u moře se občas stalo, že teploty v noci klesly kdesi k nule, přes den však takových až 15 (i více) nad. Trošku nás zaskočil „nesoulad“ mezi informacemi o zimním provozu kempů a skutečností. Čerpali jsme přes avtokampi.si se ověřením na mateřských stránkách jednotlivých autokempů.

KDE JINDE NEŽ NA JIHOVÝCHOD

27.9. – 13.10.2018

Původně bylo v plánu Kosovo, Makedonie a severovýchod Albánie, nicméně, nějak se mi nechtělo ukrajovat ty šílené kilometry přes Srbsko a tak jsme zvolili obdobný formát jako loni v říjnu.

Dokonce i dálnici přes Maďarsko jsme si tentokráte odpustili a zaplatili Slovincům mrzký peníz za cirka dvacetiminutové svezení.

Ve čtvrtek, v pátek je svátek, volám před obědem z kanceláře Aleně, že v kolik může skončit. Ve dvě, tak po třetí vyrážíme. Sbalení máme nacvičeno z mnoha našich výletů, takže není problém. :-)

Postupná zastávka v oblíbeném kempu Pullman v Piešťanoch. Mimochodem, tento kempík doporučuju. Ráno už tedy vyjíždíme definitivně přes Rakousko, že kam v Chorvatsku dojedeme, uvidíme. Ptáme se „paničky“, myšleno tím navigace Garmin, že jak daleko je to na náš oblíbený Murter, kde plánujeme kratší aklimatizační zastávku. Hele, stíháme to do večera, kde kempujeme v oblíbené Koširině. Příští tři dny „bajkujeme“ po Murteru a zároveň sledujeme vývoj počasí.

V Koširině

Koupačka

Nastal čas vyrazit dále. Po Chorvatské a následně zčásti Bosenské dálnici postupně dorážíme do Stolace, historického a poměrně neznámého městečka v Bosně a Hercegovině (BiH). V kempu „Heaven To Nature“, téměř již zavřeném, ale lidé v Bosně jsou přívětiví, zůstáváme dvě noci. Že 1 noc 13 EUR, 2 noci 2x10 EUR. Nekup to. :-). Jdem do bufetu k majiteli kempu, zdali pak má domácí rakiju, má, staví před nás láhev se slovy „zaplatíš dvě a co vypiješ to vypiješ“.  A tak poznáváme pamětihodnosti Stolace a okolí.

Kemp Haven In Nature nedaleko Stolace

Největší památky okolí Stolace

Jedeme dál a musíme to nějak logisticky skloubit, chceme do Čitluku, jednoho z vinařských center Hercegoviny, chceme také na Velež resp Podvelež, chceme také na Blidinje a chceme také na Prenj, tedy alespoň na Ruište. Na Blidinje nevede až nahoru asfaltka a její část zrovna stavějí, takže šílený bordel, obracíme tedy a jedem se mrknout na Ruište. Večer parkujeme v kempu Blagaj v Blagaj, kde jsme již parkovali před čtyřmi léty. Majitel nás samozřejmě hned odchytil a že „welcome drink“ ve zdejší řeči DOBRODOŠLICA. Mazec…čtyři piva, zákusky a talíř ovoce. Že co platím? Nic to „dobrodošlica“ :-).  Jedem tedy na Podvelež, trošku okouknem okolí a vracíme se zpět do Blagaj, neplánovaně. Že opět  DOBRODOŠLICA. Říkám „dobrodošlica“ byla včera…aha tak to je POVRATAK :-) :-).

Velež a Podvelež

Za Podveležem Prenj

V místní hospodě na večeři, vynikající smažené a jinak upravené ryby a podobné potvory, domácí rakija, rakija jako bonus, jako bonus také zákusek a talíř ovoce. Následně ještě „exkurze“ ve sklepě, kde byl ukázán soukromý palicí přístroj na rakiju.

Zpět do Stolace, ale samozřejmě přes Čitluk na víno, okoukneme místní vinice a vinařství, něco za atraktivní ceny nakoupíme……..Ve Stolaci malá prodejní výstava regionálních produktů, pořizujeme certifikovanou :-) hruškovici…

Ve Stolaci

Stolac

Ještě máme v plánu okouknout v Chorvatsku Korčulu a Pelješac. I vyrážíme ze Stolace Bosnou přímo k moři do Neumu. Chlapík v kempu nás varoval, úzká cesta „s bídou“ na jedno auto, ale řekli jsme si, když Bosna tak Bosna. Měl pravdu…těch 50 kiláku opravdu stálo za to, naštěstí však stále asfalt. Chvilku se zastavujeme v Hutovo, obhlížíme starou železniční trať, kterou plánují postupně proměnit v cyklostezku a sjíždíme již údolím směrem k moři. Ještě kafíčko za klasickou 1 KM v zapadlé vesnici Gradac (Bosenský) a už jsme po nově budované cestě v Neumu. Vyhlížíme ještě nějaký ten Bosenský supermarket abychom pořídili dostatečné zásoby za solidní peníze (pivo, víno, kajmak a podobně) a tím tak trochu eliminovali cenový šok mezi Bosnou a Chorvatskem.

Postupně přes Pelješac na Korčulu a úplně dozadu do Vele Luky. Kemp Mindel „bohužel“ leží více nad mořem a ještě k tomu asi 150m vysoko, takže návraty z bajkovačky kolem vody stály za to.

Po dvou dnech se přesunujeme  zpět na Pelješac, kde chceme přespat v Žuljaně. Chytáme dřívější trajekt a tak máme čas. Hle pojeďme se ještě mrknout do Lovište, poslední to dědiny na Pelješacu. Paráda, klídek, pár lidí, žádné hotely, hned jsme natrefili na příjemnou hospodu, že to je jedno jestli Žuljana nebo Lovište. :-)

A obracíme k domovu…..ale pomalu „popásajůc“ jak vždy pravil jeden můj kamarád. Postupně zavrhujeme návštěvu UNESCO Trogiru. Po tom klídku ve Vela Luce a Lovište, si nedovu představit fungování mezi předpokládaným davem památekchtivých Japonců a podobně. A tak cíl je osvědčený Murter Prubneme bratříčka (nebo sestřičku?) Koširiny, kemp Plitka Vala, zejedeme do Betiny na pivo a druhý den před Zagrebem opouštíme Balkán.

Zpět na Murteru

Ještě jedna noc na cestách. Na „štelplazu“ v Kapellenu v Rakousku…………….. 

STLP v Kapellenu

VYSOČINOU........

........na „bajku“ (MTB). 4. – 9.7.2018

Že bychom se letos trochu více pověnovali Českým (i Slovenským) „luhům a hájům“……… Takže po víkendech v Oderských vrších, na Drahanské vrchovině, ve Velkých Karlovicích, v okolí Rajeckých Teplic, vyrážíme s využitím „začátkoletních“ svátků, na Českomoravskou Vysočinu. Vygůglovali jsme si Lhotku, vesničku kousek nad Mrákotínem, prakticky na hranicích Moravy a Česka.

Lhotka z okolních pastvin

Směrem na Kozárium

Kozárium ve Lhotce

Lhotka leží ve výšce ca 600 m n.m., a obsahuje nějakých, odhadem, 30 čísel popisných. Zato však tři hospody, více než tři penziony a také dva kempy, resp. tábořiště. Po rekognoskaci obou jsme vybrali ten v dědině na statku (www.javorice.cz), výsledná cena byla nějakých 200 kaček za noc, docela tedy atraktivní. Přímo na statku na čepu Bernard, vedle v penzionu Pod Štamberkem točí Svijany a v krásné hospůdce U Drahušky zase Ježka :-)

V kempu

Ježek...pivo které bodne

A tak jsme si to  všechny čisté čtyři dny „bajkovali“ s Connym po okolních lesích, loukách, kopcích, kolem rybníků, přes malé vesničky či spíše osady a taky kolem nejvyššího kopce Vysočiny – Javořice. 

Do Praskolesů

Starí lípa v Praskolesích

Kopy třešní

Závěrem - vypozorováno :-) : Nejhorší je kombinace ortodoxního obytkáře a majitele elektrokola

BOSNA A HERCEGOVINA 2018

...a jarní Chorvatské moře,    27.4. – 8.5.2018

Bosnu (a Hercegovinu) máme projetou „skrz na skrz“ a odsloužených relativně mnoho dní, když se podívám na mapu Balkánu, která mi visí nad stolem, moc místa tam už nezbývá :-) ….….ale prakticky  vždy se  jednalo sice o vícedenní průjezdy ale také pouze o jednodenní zastávky s prohlédnutím toho nejzajímavějšího v okolí. A tak jsme si tentokráte řekli, že jarní Bosna je to pravé ořechové na delší výlet……. 

Cestujeme ovšem „slowtravel“……přiblížení v pátečním odpoledni do Piešťan a další den  nedaleko Zagrebu „překračujeme hranice Balkánu“, což je řeka Sáva..……ale už sedíme v autě moc dlouho, a tak odpoledne kotvíme v nám známém kempu nedaleko Karlovace…….nejsme na závodech, že jo.

Nedaleko Karlovace

Jako hlavní cíl v Bosně máme okolí řek Una a Sana. Nedaleko Bosanské Krupy vytipovaný kemp u řeky kam přijíždíme přes Velikou Kladušu a nádherným kaňonem řeky Uny…..Camping Una.  Shora vidíme, že je nějaký plný…Slovinci si právě v „náš“ termín udělali „obytkový“ sraz. Trochu škoda, ale u řeky je místa dost, a když zmizeli byl kemp prakticky prázdný. Kempík je to perfektní, kvalitně vybavený, majitelé vstřícní……..prostě „ceny mírné, obsluha vzorná“, jak praví klasik.

Bosanska Krupa...prostě Bosna: vedle sebe katolický kostel, mešita a pravoslavný....

Na břehu Uny

S pomocí našich kol se příští  dny věnujeme poznávání okolí Bosanské Krupy, Bosanského Otoku a podobně. Kolem oblíbené šotolinky do Otoku ještě sem tam „pazi mine“ :-). 

Malá technická vsuvka: Již doma jsme vyčmuchali luxusní nabídku BH Mobile na datovou simku, 2giga za 10 KM, což je nějakých 130 Kč. No nekup to :-).

Café Havana v Bosanska Krupa

Nejkratší cesta do nejbližší hospody :-)

Před mešitou

Trocha folkloru

Na břehu Uny cestou do Bosanska Otoka

Bosanska Otoka

...ale není třeba se bát, je to pouze výjimečně a vesměs již mají "to nejlepší za sebou"

V perfektním průvodci/knížce o Bosně „Bosna a Hercegovina“ jsme se dočetli, že poměrně atraktivní je rovněž okolí řeky Sana. Přejíždíme tedy do Sanski Most a následně do Sanice. Cestou nádherné krasové planiny, Sanski Most nás moc nenadchnul, Sanica už ano, ale jaksi to stále není ono. Volíme tedy plán B2 a jedeme zpět k Uně ale více k Bihači. Po rekognoskaci několika kempíků sjíždíme do Kulen Vakuf, kde jsme byli loni na podzim. Kulen Vakuf….to je paráda. Opět bajky, tedy MTB….opět Bistro UNA a pstruzi na roštu a Unski Biser.

Kulen Vakuf v NP Una

Kemp v Kulen Vakuf

Bajkovačka kolem Kulen Vakuf

Pod hradem Ostrovica

Hrad Ostrovica

Nějak se kazí počasí, „žereme“ na mobilu levná data pro YR.NO, no ve vnitrozemí v Bosně „nic zvláštního“ a tak ještě na víkend přes hory do Chorvatska na oblíbený Murter, kde si v Jezera a okolí užíváme nádherného přímořského jara a luxusní projížďky na kolech.

Koupačka na Murteru

Luxus bajking 

Paráda....že jo

Závěrem:

Bosna a Hercegovina…….budu se opakovat, ale…velice zajímavá země s převážně maximálně vstřícnými lidmi. Ceny tak o 10% nižší než u nás, někde i více, takové ovoce a zelenina, nebo vajíčka či sýry někde na tržišti …to je téměř „zadarmo“. Pro méně turisticky využívané destinace, kde jsme se tentokrát pohybovali, chybí dostupné turistické mapy, ne všechno člověk „vygůůgluje“ :-). Bosnu jsme si zamilovali už kdysi. 

Chorvatsko……oproti Bosně cenový šok :-), ale to jaro u moře opravdu nemá chybu. Klasičtí rekreanti ještě nepřijeli, sem tam nějaký jachtař, kempy a hospody poloprázdné….i koupat se dá.