TAK NÁM ZABILI FERDINADNA

Pokus o recenzi jedné zajímavé knížky ☺

Bosna a Hercegovina je jednou z mých "srdcových záležitostí", nejen pouze z cestovatelského pohledu , ale  rozhodně z pohledu historie, sociologie, kultury, náboženství............Bosna a Hercegovina je "prototyp" soužití různých kultur, společností, náboženství......i když to tak v 90tých létech nevypadalo, a většina médií a meinstreimových názorů nás v tom stále utvrzuje. Jestliže "projekt MULTIKULTI", v tom pozitivním, může existovat, pak Bosna a Hercegovina je toho příkladem, a to především právě historickým.

Poměrně málo známé je údobí, kdy BiH byla, je to definováno jako okupace, pod "kuratelou" Rakousko-Uherska, tedy v době zhruba od roku 1878 do počátku 1. války. A o této době je zajímavým způsobem psáno v této malé knížce.

Autoři, redaktoři Českého rozhlasu, Martin Ježek a Pavel Trojan (Martin Ježek byl dlouholetým redaktorem ČRozhlasu na Balkáně) využívají třech linijí. Úryvky z deníku Františka Valouška, který právě za vlády Rakousko - Uherska, ostatně takto mnoho Čechů a Moraváků,  byl "umístěn" do Sarajeva, ale působil v celé Bosně, jako poměrně vysoce postavený policejní úředník, dále úryvky z deníku Leopolda Lojky,..........kdo trochu zná historii "Sarajeského atentàtu"..........Lojka, "synek z Moravy", byl řidičem auta právě toho a tehdy, když "nám zabili Ferdinanda". Třetí linijí jsou již historická data a skutečnosti, které autoři různě posbírali. V této třetí liniji nejde ani tak o politiku či měkké historické souvislosti, ale zjednodušeně řečeno o to, jak se mnozí známí a méně známí Čeští a Moravští architekti, stavitelé, konstruktéři, řemeslníci, podnikatelé, hospodští a další odborníci podíleli na rozvoji Bosny a Hercegoviny v této velice zajímavé době, kdy byla pod tzv. "okupací" Rakousko-Uherska. Rozhodně jsem osobně nevěděl, že stavitelem Sarajevské radnice, nebo muzea je Český architekt Karel Pařík.

Knížka "Tak nám zabili Ferdinanda" samozřejmě neposkytuje vyčerpávající informace o tom, proč je Bosna a Hercegovina dnes tam kde je, nebo proč byla 90tá léta taková jaká byla, ale  její obsah rozhodně pomůže celý vývoj BiH pochopit. U mne to tak alespoň je.

CHCEŠ OBYTŃÁK NA TRABANTU?

Tady není ani co "bloggovat" :-)

CARAVANING BRNO 2016

...také letos jsme se byli mrknout a inspirovat na veletrh Caravaning do Brna. Tentokráte to vyšlo na déle, pracovně jsme totiž byli také na Sport Life, kterýžto probíhal souběžně. Ale o tom snad někdy příště....:-)

Ke Caravaningu.......myslím, že tentokráte tam nebyly žádné převratné novinky. Jako něco nového mne osobně oslovily systémy prvků vestaveb do menších dodávek od Moravské firmy egoé. Jinak obrovské množství velkých a ještě větších obytňáků, ale menších, do 5 a půl metrů minimum, jestli vůbec nějaký. Snad jen nabídka nových Chalengerů, kde jsme jednu vestavbičku 5,40m vyčmuchali :-).

A tak jsme alespoň pořídili drobnosti do naší dodávky, jako například nepostradatelné vybavení kuchyně, nerozbitné malé LIQUERky od EuroTrail(u) :-).

Samozřejmě jsme taky zakoupil nové  vydání "Camper a outdoor", který vydává stejný tým jako známější "Camper, Cars a Caravans".  Obsah Camperu...., jeho cena a vůbec úroveň časopisů s obdobnou tématikou vydávaných u nás, mne donutila k malému zamyšlení. 

Jelikož jsem tak trochu "fanatik" do různých odborných publikací majících souvislost s našimi koníčky, moc neváhám a také při našich zahraničních výletech zakoupím nějakou, v tomto případě časopis. Záměrně v následujících řádcích neporovnávám tituly německé či rakouské, jako například německý Camper Vans (to je jiná daleko rozsáhlejší cílová skupina).

Polsko: Polski Caravaning, více než 105 stránek, vychází 4x ročně, cena 12,40Zl (ca 80 Kč), mnoho autorských textů, které mají vztah k Polsku a tamnějším produktům

Slovinsko: Avto-Dom, přes 130 stránek, vychází 11x za rok!!!!!, cena 4,90EUR (ca 130 Kč), obrovské množství autorských textů a praktických informací především o Slovinsku a částečně o Chorvatsku (kempy, STLP, a další). Pozor Slovinců je pouze ca 2mil, 

Česko: Camping, Cars a Caravans, 86stránek + obálka, cena 69Kč (na Slovensku 3,90 EUR), vychází 6x ročně, málo autorských textů, když tak typu "jak jsme jeli do Španělska..." a podobně. Mnoho převzatých (zřejmě) ze "sesterského" německého CCC.

Česko: Caravan, 86stránek + obálka, 69Kč, na Slovensku 2,99EUR, vychází 4x ročně, ostatní obdobně viz. výše, někdy je lepší CCC někdy tady tento.

Česko: Camper a outdoor, 50 stránek + obálka, 79Kč/3,50EUR, 2x za rok, je zaměřen více na vestavby, vanny a podobně, určitě výborný počin do budoucna. Na omluvu snad to, že zatím vyšly tři čísla celkem, "...jestli se nepletu..hihihi..."

Takže závěrem....myslím, že naši vydavatelé mají rozhodně co dohánět............

PODZIMNÍ BLÍZKÉ RAKOUSKO 28. - 30.10.2016

....že co s takovým prodlouženým víkendem......brousíce po YR.NO se nám zdálo, že na Hohe Wandu případně v okolí by to mohlo být z hlediska počasí docela fajn. A tak po pár létech, že se na ten HW opět podíváme. Otestovali jsme relativně nový kempík pod...kde jsou ty časy, kdy vždycky pár lidí přespávalo na parkovišti "v zátačce".....a zadýchali se procházkou na Postl Haus na píívo.

V sobotu jsme neodolali navštívit "dny otevřenýchdveří" v prodejně obytňáků a podobných 

v Neunkirchenu (www.camping-world.at).....no pěkný výběr....V plánu byl ještě výlet na Rax z Prainer Gscheid. Počasí však bylo proti...v dešti chodit do kopce je blbost :-) , a tak jsme "autoprofárali" vesnice a vesničky pod Schneealpami a Veitschem jako rekognoskaci na někdy příště.

V neděli pak "pomalupopásajůc" kolem Neusiedler See "zu hause"

KOPY LIDÍ NA MALÉ FATŘE

Pracovní záležitosti mne zanechaly v pátek v Ostravě až do večerních hodin a tak na oblíbenou Malou Fatru frčíme až v sobotu dopoledne…..no co se dá dělat. Sázíme, že na kterém parkovišti pod lanovkou v Vrátné budeme stát………prd, všechno po vrch plné, už jsem to otočil, že v tom davu se tam nemíním tlačit………ale přece jen jsme místečko našli. Nahoře taky dav, tak jen přes Chleb, na Hromové….ani tam vlastně neee, zrovna tam někoho „trefil šlak“, a na Chatu pod Chlebom, kde jsme již nebyli…….no, pěkně dlouho :-). Taky lidí „jak vopic“ . Jednou z posledních lanovek si to sfrčíme dolů, ještě (možná) domluvíme s Akinou (pěkná fenečka borderky) nějakou Connyho schůzku v Chotěbuzi. V Kolibě na Pasekách posedíme……..a na noc vyjíždíme zpět na parkoviště pod lanovkou :-), teď už tam není prakticky ani noha. V neděli se ještě mrkneme na Belské sály…….Opět mne napadá, co by mohlo zmírnit obrovský přísun tzv „outdoorových nadšenců“, ve všech disciplínách. Ale o tom někdy příště….:-)

JARO, LÉTO, BURČÁK, ZIMA

JARO, LÉTO, BURČÁK, ZIMA

Již asi čtvrtý rok opět ctíme tzv „burčákovou tradici“, ke které jsem se dostal někdy v devadesátých létech minulého století přestupem do HO Staré Město (u Frýdku Místku). Tato „tradice“ :-) navazovala na mnohdy šílené podzimní horolezecké srazy na Pálavě (občas nerady viděné tehdejšími orgány státní moci :-) ), a v tu dobu jsem si přejmenoval standardní 4 roční období (tak jak jsme se je učili ve vlastivědě) na Jaro, Léto, Burčák, Zima :-).
No nic, „čo bolo bolo“. Letos jsme za burčákem vyrazili, po dvou obdobích v okolí Strážnice a Petrova, zase více k Pálavě, konkrétně do Strachotína. Shodou okolností, bohužel, či bohudík?, tam probíhaly zrovna nějaké „burčákové dny“. Lidí jak „vopic“, kemp přeplněný „kultovními“ karavanisty, a kdo neměl na přesun od „sklépku ke sklépku“ kolo, jako by nebyl. Na 100 burčákových cyklistů připadalo asi 10 „těchsamých“ chodců. Také my jsme si kola vzali a použili. Pěkný ca 30km okruh do jihomoravského vnitrozemí, kdy jsme potkali nemnoho burčákových cyklistů, tedy až na ten závěr ve Strachotínské sklepní ulici :-), to byl maras.
No ale bylo docela fajn…a ověřili jsme si, že ve Věstonicích, naproti přes vodu ze Strachotína, přece jen není ten komerční kult vína tak rozvinut, tam jsme v neděli nakoupili………

NA UKRAJINU? 2016

Letošní „začátkoletní“ výlet jsme od počátku plánování chtěli obohatit o něco nového. Nejdříve bylo v plánu severní Rumunsko, pak úplný severovýchodní cípek Polska…………a nakonec tedy „zvítězila“ touha mrknout se na Zakarpatskou Ukrajinu.

Příjemné parkovací místo v Runině

Runina

Abychom tam nevlítli takto najednou, zvolili jsme krátkou aklimatizační zastávku v, nám známé, Runině v Bukovkách na východním Slovensku. Runina a vůbec Bukovky opět nezklamaly. Krásná příroda, příjemní lidé a ten klídek…no paráda.

V pondělí tedy na Ukrajinu. Zvolili jsme přechod Ubĺla-Malyj Bereznyj, prý podle webu Slovenského MF, odbavení průběžně, „zlatý voči“. Na to, že tam stálo ca 15 aut, strávili jsme tam poctivou hoďku. Slováci ještě jakž takž, ale Ukrajinští „obránci hranic“……ukázka ůřední arogance té nejvyšší kvality. Na všechno je čas, přednější je kávička nebo cigárko s kolegou, lépe ještě s kolegyní. Pokud dobře počítám, vystřídali se na nás a na každém autě celkem 4 osoby s různými úkoly. Jeden zkontroluje pasy a papíry, druhý proleze auto, třetí, celník, to byl dáreček….vzhledem k tomu, že jsme sebou měli našeho Connyho, vyžádal si mně se všemi papíry samotného k sobě do „bjurka“. Že „hmm, u vás sabáčka, jako pes,“…….“nádo počekať na veterinára“……“mohol by tu byť tak za jednu nebo dve hodiny“……..“????????????“ – to jako já………“no když dáš tak 10 euro mohlo by to jít i dříve“……no dal jsem, abych pravdu řek, první můj úplatek.

.....a příjemné parkovací místo na Ukrajině v Lumšorech

Klasická ukrajinská sestava

Polonina Runa

Takže po výměně „valut“ ve Velkém Berezném, ověření, že ceny jsou opravdu atraktivní, nákupu vodky (1/2l za ca 50hriven což je zhruba stejně korun) a obědu, odjíždíme do Lumšor pod Poloninou Runa. Hlavní cesty jsou ještě jakž takž použitelné, ale cesta do Lumšor…na hranici sjízdnosti pro běžné auto. Místo k přespání (může se zřejmě všude) jsme zvolili u říčky Turička, kde se zřejmě také dost piknikuje. Další den se jdeme mrknout na jezero pod poloninou, kdysi zvané Komsomolské. Večer dobrá večeře v jedné ze dvou restaurací, ale té příjemnější. Opět cena atraktivní…kompletní večeře, šašlik plus brambory ve slupce posypané bryndzou , k tomu místní kořka a nějaké piva…celkem za 300. No nekup to.....

Co dál? Ti Ukrajinští celníci mne tedy naštvali a jsme trochu nervózni co že si vymyslí na zpáteční cestě…ale když už jsme tu…Jedeme se mrknou na Poloninu Boržava, tedy do Volovce, tam snad cesta bude v jakžtakž stavu. Do Užgorodu dále do Mukačeva a nahoru směrem na Lvov. Cesty mezi Užgorodem, Mukačevem a dále, jsou už více než slušné. Nahoře odbočujeme do Volovce, opět trochu „oraniště“, přejíždí se takové sedélko, odkud musí být určitě krásný výhled na Boržavu. Nicméně tady přichází pravá horská poloninská bouřka. Sjíždíme do Volovce, nakupujeme různé potřebné věci, jako vodku, víno a podobně, a bouřka nepřestává, spíše stále sílí, tak se rozhodujeme zmizet na Slovensko. Cestou ale bouřka přidává a přidává, k tomu kila krup, až někde u Mukačevava se dá jet normálně, tedy né krokem.

Na obědě kdesi nad Mukačevem

A opět na Slovensku

Na hranicích je to ještě horší než při vstupu, a to nikoliv ze strany Slovenských celníků, jak se člověk dočte v některých chytrých knížkách, a jak by se dalo očekávat vzhledem ke vstupu do EU. Opět se vyřádí Ukrajinci. Tentokrát dosažený čas: 2 hoďky. Prostě na hranicích, když porovnáme vstupy či výstupy do Bosny nebo Černé Hory s Ukrajinou ……… „zlatý Balkán“…tam jsou taky kontroly, ale když zjistí že jde o turisty, jsou tam (Balkánu) velice korektní a slušní, prostě, ukaž papíry, máš všechno v pořádku? O.K. jeď, kdežto na Ukrajině? I když blíže, asi pozůstatky z výdobytků socialismu za CCCP…no na nějakou dobu jsem vyléčen .

A tak večer, trochu neplánovaně, opět na noc v Runině. A ráno do Tater na krátký aklimatizační pobyt při návratu z civilizace do civilizace.

Závěrem:

-          Ukrajinu jsme si chtěli vyzkoušet, jak to tam opravdu funguje, jak tam je, kolik co stojí.....jak se cestuje přes hraniční přechody.... :-) případně  by to mohla být zajímavá destinace na kratší výlety…..

-          na hraničních přechodech dají člověku ukrajinci pocítit kdo je tam pánem. Proč? To je mi záhadou.....pašování zcela určitě probíhá jinudy a nebo jinak

-          ve Velkém Berezném je docela binec, i když se snaží uklízet..polorozpadlé paneláky, v nich ale banky, bankomaty, nějaký ten obchod, restaurace.....všechno funguje

-          příroda (byli jsme ve Vyšce pod kopcem Krasija a v Lumšorech pod Runou. Volovec a Boržavu nemůžu hodnotit, byla tam bouřka jako sviňa) je určitě pěkná, nicméně obdobná jako například na Východním Slovensku, či podobně

-          ceny jsou atraktivní, vzhledem k našemu "spotřebnímu koši" bych řekl tak o 1/4 - 1/3 nižší (vodku nepočítám, to je speciální komodita) , nafta za 20 :-)

-          cesty....mazec...ty nejhlavnější jsou O.K. a dá se po nich v pohodě jezdit, téměř jako u nás, ale sotva člověk sjede někde mimo, a nebo úplně do kopců pod poloniny...to je na hranici sjízdnosti

-          lidé O.K.

Takže? Ta buzerace na hranicích u nás, zatím, kazí to pozitivní co na Zakarpatí je a zatím jsme „vyléčeni“ . Zajímavá alternativa však je, muselo by tomu být uzpůsobeno zaměstnání.....,přes zimu vydělávat peníze doma - u nás, a přes léto se motat (cestovat, případně někde bydlet) po Ukrajině :-), vzhledem k cenám by ta zima měla na vydělání trochy peněz stačit 


Více obrázků z tohoto výletu je tady