pondělí 19. února 2018

V KRÁSNÝCH LIPTOVSKÝCH REVÚCACH

16.2 - 18.2.2018  …tentokráte v Revúci Nižnej

....a o 14 dní později 2. - 4.3. opět

Vždycky, když přijedeme do Liptovských Revúc, vzpomenu si na kamaráda Zdeňka, který mi Revúce pomohl kdysi „objevit“. Ale asi zbytečná nostalgie……“čo bolo to bolo“, takže dále.

Tentokrát jsme pro náš relaxačně/odpočinkově/skialpový (spíše skituringový :-) ) víkend zvolili Nižnou Revúcu. Na ubytování tam „objevili“ Penzion Jana o kterém nutno říci….že perfektní. Klasicky zakomponovaný do dědiny jakou Revúce jsou, téměř celý ve dřevě. Škoda, nebo dobře (?) že úplně prázdný. Prý „kdysi“. Když bylo v provozu lyžařské středisko (které je hned za plotem) býval přes zimu plný, teď již částečně jen v létě.

V pátek večer ještě třeba „okoštovat“ obě dvě hospody, které v Nižnej Revúci jsou. Klasická krčma, i když zrenovována, = pivo za EURo, borovička za 0,60 :-). Druhá, Penzion Čierny Kameň, mají vlastní pivo za 1,50 a fajn výběr jídla za solidní ceny.

Hore grůňom směrem na Kočitou

Dominantní Rakytov

A všudypřítomný Čierny Kameň



Sobotní výletík na lyžích po neprovozované sjezdovce (svého času zde jezdila prý nejdelší poma na Slovensku) směrem na Končitou. Dolů pak nádherným prašanem, no níže ho mohlo být o něco více. Odpoledne pak společně s místními štamgasty kus hokeje Slovensko – Slovinsko :-).
A pohádky je konec :-), sned jen…určitě se vrátíme.

Závěrem. Pár posledních zkušeností a celkový vývoj mne donutily k malému zamyšlení "Jak dále na skialpech?"
Záměrně neříkám ve skialpinismu……původní „horské lyžování“ tedy to bez vleků a lanovek, se
totiž v poslední době mnohonásobně proměnilo. Dalo by se říci: „těm marketérům se to podařilo“ :-), podařilo vnutit téměř každému druhému, že……?
Ještě poměrně dobře pamatuju dobu, kdy koupit někde Silvretu nebo obdobné vázání byl celkem kumšt. Dneska je nabídka materiálu  neskutečná, mám dojem, že téměř větší než na běžné sjezdové lyžování. Samozřejmě, že ta nabídka jde za tím davem, který marketéři přesvědčili, že nic jiného, než pohyb po horách není dostatečně „IN“…v zimě samozřejmě na „skialpech“. A samozřejmě, že celý tento systém vtlačil do hor celý vzorek společnosti, tedy lidi dobré, lidí obyčejné, lidi průměrné ale také lidi-hajzly.
Podle toho samozřejmě vypadá přetlak v dolinách, na horách, v exkluzivních skialpových destinacích či místech už není téměř k hnutí a v oblíbených sjezdech se nedá hovořit o lyžování ve volném terénu, to bývá něco takového jako  severní sjezdovka na Lysé Hoře v létech 80tých a starších. Záměrně nepíšu o bezpečnosti, to by byla zcela jiná kapitola, že jo = „absolvuju dvojdenní lavinový kurz, koupím airbagový batoh a hurá do hor, nic se mi nemůže stát“

Zatím :-) i na Slovensku lze najít destinace, kde „skialpinisté“ všeho druhu ještě nejsou výrazně přemnoženi, ale také tato místa pomalu řídnou……………….

úterý 2. ledna 2018

CHORVATSKÉ MOŘSKÉ VÁNOCE

21.12. - 28.12.2017

Že na Vánoce u moře…toho nejbližšího jižního……..“vetli“ jsme trochu volna mezi Vánoce (včetně) a Nový rok  vzali ALM(íka) a „vypadli z kavárny“, jak se říká.

Nejbližší jižní moře je v Chorvatsku, možná někdo namítne, že ve Slovinsku, ale tam je ho jen kousek. Takže vytipovaných pár záchytných bodů (zimní kempy byly podmínkou, přece jen Vánoční komfort je třeba) a jedéém.  Před tím ještě dilema, vzít či nevzít sebou také kola, no nakonec vyšlo nevzít :-) , po zkušenostech je to tak na hraně, určitě se jezdit dá, ale třeba být více oblečen a to pro mne na kole není to pravé ořechové.

Na Slovinské dálnici u Postojné
První záchytný bod, kemp Porto Sole ve Vrsaru. Cestou, pravda, nepotkáváme ani jednu obytku či dodávku, či karavan…to tam snad budeme sami?? Nikoliv. Odpoledne příjemné přivítání na recepci, sice aktuálně nefungovala elektřina ale za hoďku to „rozchodili“. Přemlouvání recepčním abychom zůstali déle, než pouhé dvě noci podle jakéhosi našeho plánu, ale trochu jsme limitování Vánocemi, které rozhodně nechceme strávit  na cestě, myšleno tím přímo na silnici.


Příjemný kemp Porto Sole


Koupal se jen Conny



Kemp Porto Sole nedaleko Vrsaru musí být v létě mazec, ale teď v předvánočním čase…….klídek. Všichni obytkáři, vanisti a karavanisti si zdobili své příbytky do „vánočního“, 25. totiž příjde komise :-)  a bude hodnotit ten nejlepší, kterýžto obdrží bonus 300EURi na služby v kempu. Asi velká motivace :-) .


Asi nejlépe vyzdobený obytňák

....a karavan

Přímo v kempu otevřená hospoda, vytápěné sociálky, ve Vrsaru, asi 20min., další pohostinství, počasíčko taky jakžtakž, no paráda.

V pátek 23. přejíždíme na Cres potažmo dále na Lošinj. Záměrně trošku okoukáváme vnitrozemí na Istrii. Na trajektu z Brestove do Porožiny na Cresu pouhopouhé 4 obytňáky a jím podobné, které míří zcela určitě tam kde my, tedy do kempu Čikat v Malém Lošinju. Ale celkem je „ferda“ tedy ferry = trajekt, poloprázdný, je teplo a nebýt větérku je to na tričko.

Trajekt na Cres

Klasická cesta přes Cres, známe již téměř popaměti, v Osoru, naše srdeční místo na Cresu a prakticky v celém Chorvatsku, opravují otáčecí most ale vedle je takový menší nouzový.

Kemp Čikat je poněkud větší než Porto Sole, vybíráme plac hned u moře, tedy asi 15m, téměř na konci v zimě obhospodařované části kempu a ještě večer jdeme okouknout centrum Malého Lošinju. Malý Lošinj poměrně známe z několika kratších letních návštěv…hospody jsou převážně otevřeny, přímo v centrální části přístavu to fičí adventním programem, který připomíná spíše program silvestrovský :-) 

Fajn místěčko v kempu Čikat v Malém Lošinju



Procházkou do Malého Lošinju



Na pivu :-)



„Na Vánoce ráno, Štědrej den tehdy byl…. „ jedeme nakoupit ještě něco k jídlu a pití……Vracíme se s nákupem k autu a“ čumíme jak puci“, zadní okno naší dodávky popraskané, otevřeme, zavřeme dveře a je vysypáno, no to je „Ježíšek“. (vandal, někdo nechtěně a ujel?????). A tak místo Vánoční pohody na sluníčku, sháníme igelit, kvalitní lepící pásku a celé dopoledne a odpoledne si v kempu hrajeme na lepiče a karosáře. Docela solidně se nám to podařilo, nicméně program našeho Vánočního až Novoročního putování po chorvatských poloostrovech a ostrovech je silně narušen.



I když předchozí událost k Vánoční pohodě nepřispěla, snažíme se řídit Bajovskými desíti N: Nás, Nemóže Nič, Nikto, Nikde, Nikdy, Nijako, Ničím Naštvať (N****ť) Nazdar. (pro neznalé: Ivan Bajo, slovenský horolezec, 50, 60 a 70tých let , rovněž tak autor mnoha veselých povídek a zamyšlení a především kreseb ze života horolezců a turistů).  A tak si ještě na sluníčku u moře připravíme Vánočního Brancina, a další pochutiny k večeři či spíše pozdnímu obědu pěkně ještě venku. Skáknem ještě do kempové hospody na pivo, v 18 nás stejně „vyhodili“ bo zavírali……. :-)


Štědrovečerní večeře, či spíše pozdní oběd



„Co s tím?“ Oba svátky tady ještě zvládneme, meteorologové, resp modely hlásí že bude ještě pěkně ale pak má dva dny pršet a vítr atd. Dva dny se tak ještě věnujeme poznávání okolí Malého Lošinju a celého ostrova Lošinj, projíždíme téměř všechna městečka a vesničky a přístavy na pobřeží. Padá program výletu na ostrov Ilovik a vzhledem ke stavu našeho ALMíka rovněž další pokračování našeho čundru na Pag a případně ještě někde dále.

Výletem po Lošinju...tady se bude startovat světový pohár ve sjezdu na horských kolech


Veli Lošinj

Téměř celý Lošinj..vzadu Osorščica, nejvyšší kopec



Nad mapami a tabletem dumáme jak domů, naráz tedy nonstop se nám jaksi nechce a tak vyčmucháme, že v Grazu je otevřený kompletně vybavený stellplatz. V klidu tedy na „ferdu“, tentokrát z Meragu do Valbisky na Krk a z Krku už vijoo na dálnici a do Grazu. Příjemný, lehce dostupný stlp, sice trochu dražší (21EURi) ale rovněž luxusně vybaven. Zde návštěva místní hospody, začlo pršet a tak na nějaké prohlídky Grazu není pomyšlení.  Další den „pomalupopásajůc“ k domovu. Zaparkujeme ALMíka, v noci začlo sněžit a ráno je téměř půl metru, to jsou změny :-) .

Závěrem:
-        Vánoční (nebo celkově zimní) pobyt v Chorvatsku u moře není k zahození
-        Je poměrně teplo, tedy tepleji než doma, téměř ideální na turistiku, kterýchžto možností je tam  
      kopec
-        Na kolo by to  šlo také, ale chtělo by to o nějaký stupínek více
-        Je déle světlo
-        Všechno tam funguje a žije
-        Turistů je minimum, těch klasických plážových velká nula :-)
-        Doprava je velice řídká, speciálně v porovnání s létem či jeho okrajovými částmi
-        V kempech, tedy alespoň těch dvou kde jsme byli jsou přívětiví, ceny za kempování jsou také 
      přívětivější (Porto Sole 17 EURi, Čikat 13, za klasickou parcelu, vesměs na zimu uvolňují ty 
      nejlepší, včetně proudu, vody, internetu atd.)
-        Sociálky vytápěné
-        Tedy samá pozitiva :-)
-        …nebýt naši příhody na Štědrý den


          
       Určitě však příště!!!!!!!!!!!

pondělí 13. listopadu 2017

NEJEN ZA MLADÝM VÍNEM

Listopadový víkend na Moravě, 10. - 12.11.2017

Listopad je v našich zeměpisných šířkách asi „nejméněpříjemný“ měsíc. Nicméně dají se v něm najít minimálně dva milníky……a to CARAVANING v Brně (+Sport Life a podobně) a 11.11. se slavnostně „uvolňuje“ pití mladého někdy tzv SvatoMartinského vína. Podstatné je, že obě akce jsou na Jižní Moravě. 

A tak v pátek bereme ALMíka a ráno „vijó“ do Brna. Caravaning je tentokráte nějaký větší…a také značek je více, a dokonce jsme našli zajímavou vestavbu  CLEVER TOUR 540, nad kterou, nebýt skoro nového ALMíka, bychom i přemýšleli. A tak si kupujeme alespoň malé čerpadlo od REIMA…“není boha, že tu tekoucí vodu nedáme dokupy“ :-). Jo…a ještě kupujeme časopis CAMPER a outdoor, což se ukázalo, sice za pouhých 50 Kč, ale jako úplně zbytečná investice.
Následuje návštěva SPORT LIF(u) resp letos je to nazýváno pouze LIFE! Tam nic nového, „pohaluzi“ se nám podařilo najít naše kolegy z Beskyd a tak jsme to trochu probrali.


Druhá etapa našeho víkendu…….v Nových Mlýnech kousek pod Pálavou, máme vytipovaný kempík. Jednoduchý, levný a příjemný. Večer testnem místní hospody (celkem dvě :-) ).

Kemp Pálava v Nových Mlýnech

Na břehu Dyje těsně vedle kempu

Na Dyji

V sobotu vyrážíme na autobusovo/pěší výlet po sklépcích a jiných krásách Pálavy. Začínáme v Pavlově v Obecní vinotece, dále ve kterémsi sklepu výše si dáváme už mladý Modrý Portugal (zajímavé je, že pod Pálavou minimálně používají název Svatomartinské ale více „Mladé“).  Lehkou procházkou pod hradem se přesunujeme do Dolních Věstonic, kde na Husím plácku probíhají „SvatoMartinské slavnosti“. Vše v komorním vesnickém duchu, něco koštnem, něco odneseme sebou.

Dolní Věstonice jsou známé nejen Věstonickou Venuši....ale také celou historií Habánů.
Habáni neboli Anabaptisté neboli novokřtěnci vynikali v řemeslech, provozovaných v rodinných dílnách v průběhu několika generací. Patřilo k nim, kromě jiného také vinařství.
Charakteristické pro moravské novokřtěnce bylo společné vlastnictví – žili zde v komunitách ve společných domech. V druhé polovině 16. století, ve „zlatém věku“ moravských novokřtěnců, jich bylo dvacet až třicet tisíc. Praktikovali nový křest - křtili zásadně až na základě vyznané víry (tedy dospělé), čímž se dostávali do sporu s církví katolickou i reformační-jak luterány , tak i kalvinisty. Postupně tak byli z Moravy a vůbec z Česka vyhnáni, a to bez majektu. Snažili se usídlit na Ukrajině, v Rumunsku až emigrovali do Ameriky.

V dolních Věstonicích je největším svědectvím o působení habánů právě Husí plácek, malé náměstí pod kostelem. Přestože jsou staré habánské sklepy dnes již přestavěné, zachovává si s několika romantickými zákoutími atmosféru středověkého vinařského centra. Velmi starý sklep je pod domem číslo 4 a tam jsme byli.
Další zajímavost praví, že původní Habánské sklepy ve Věstonicích byly (a ony jsou) velmi dlouhé a vzájemně propojené, čehož později využívali vinaři (tedy především negenderově chlapi) ke vzájemným návštěvám a jejich manželky je pak měly potíže najít :-)

V Obecní vinotéce v Pavlově

Pavlov



Strážce sklepů v Pavlově :-)



Modrý Portugal...to na stole :-)



Charakteristické pohledy - Dolní Věstonice
Mladé vína od Svobodů v jednom z Habánských sklepů na Husím plácku v Dolních Věstonicích


..........a kolem vody zpět do Pavlova a autobusovými spoji  do Nových Mlýnů.
V hospodě u Gazdů  Svatomartinská husička a večer v ALMíkovi ještě „Večerka“ = Veltlínské červené rané, které jsme si přinesli z Věstonic.

Husička v Nových Mlýnech

V neděli  (již autem) do Věstonic, do oblíbeného sklepu Ždánských, kde nakupujeme zásobičku na příští listopadové dny, a pomalupopásajůc přes Lednici a po dálnici k domovu.

Mlýnský rybník (kdysi rybník Apollo) a Conny

Apollonův chrám


Detail




středa 18. října 2017

OPĚT NA JIHOVÝCHOD

Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, 29.9. - 14.10.2017

KONEČNĚ…konečně jsme vyrazili směr jihovýchod. Po dvou cestách výlučně po těch exotičtějších balkánských zemích EX YU, jsem tentokrát zvolili více soft variantu.

Bereme nového, tedy skoro, ALMíka, takto Renault Trafic, kola na nosič, Connyho dovnitř a frčíme přes Slovensko a Maďarsko. První zastávka na noc v Karlovaci, v kempu kousek vedle a druhý den dopoledne již sjíždíme k moři kolem Zadaru do Biogradu na trajekt. Ostrov Pašman jsme již měli nějakou dobu vyhlídnutý jako fajn destinaci na horská kola. A fakt že jo, bajkovačky co se do člověka vejde a nádherné, šotolinky prakticky po celém ostrovu. Příjemné čtyři dny v FKK kempu Sovinje nedaleko Tkonu.

Snídaňka v Alm(íkovi)

Kdo zná Vinnetoua pozná jistě Black Hill :-)..Tulove Grede

Na trajekt na ostrov Pašman

Marina v Biogradu

Opouštíme Biograd......

.....a připlouváme do Tkonu na Pašmanu

Biograd přes vodu

Perfektní bajkovačka na Pašmanu

že jo

Podvečerní siesta

Krásný singlík olivovým hájem
.....kolem moře


Východ

Druhý vyhlídnutý ostrov Murter, tam není třeba trajektem. Z vytipovaných kempů nakonec volíme Kosirinu (napůl FKK). Hned vedle je ale Stella Maris s hospodou, do které se, kromě jiného, dostaneme luxusním singlem na kolech podél moře. Singlík vede i dále až do zátoky, odkud je to již kousek do Jezera, městečka s krásným přístavem, kde trávíme druhou půlku našeho murterského času. Také proto, že ve zdejším příjemném kempíku přečkáváme dvoudenní přechod studenější fronty.

Paráda
Pudarica na Murteru, prý strašně staré....

Romantický pohled přímo z hospody ve Stella Maris
V Murteru na Murteru

Jezera

A jedeme dál…krátká jednodenní zastávka v Omiši.  Omiš, jeho historická část, je i když po sezóně, plná turistů.



V Omiši

Skály nad Omišem

Ale už je dost Chorvatska a moře, mizíme do Bosny a Hercegoviny (BiH), kde chceme poznat další nám neznámá místa. Bosna (a Hercegovina) je naše téměř „srdcová“ záležitost. Pokud jde o atraktivnost je poměrně nenápadná, pokud jde o návštěvnost, také nic zvláštního, na druhou stranu to je právě to co hledáme. Má však spousty drobných i větších zajímavostí a více než zajímavou historii, nejen tu novější, 90á léta jsou poměrně tragická, ale také tu starší. Každopádně BiH je perfektní praktická zkušenost jak vedle sebe mohou, mnohdy musí, žít různé nábožensky i národnostně odlišné skupiny. Prostě „půl Evropy na jednom místě“

Přes Počitejl přijíždíme do Buny na řece Buna (pramení resp. vyvěrá v Blagaji, kde jsme byli při naši první návštěvě BiH někdy před čtyřmi léty). V Buně malý soukromý kempík, který již „okupují“ mladí Holanďané, kteří cestují starým busíkem Peugeot. Další den přes Mostar, ten nemusíme, jednak jsme tam už byli a „druhák“….. starý Mostar je příliš turistický, až tak, že silně připomíná pražské Staré Město v sezóně. Pokračujeme tedy známou cestou kaňonem a údolím Neretvy. Krátká zastávka v Konjic a v podvečer přijíždíme přes Prozor na „štelplac“ uprostřed Ramského jezera.

Historický Počitejl

Kempík v Buně

Minarety musí být

Zbytky sněhu na vrcholcích Veleže nad kempem


Údolím Neretvy

Nad Ramským jezerem

Ramsko jezero

Následuje exkluzivní autopřejezd Ravankého polja, minimálně obydlené planiny stále ve výšce 800 – 1000m. Postupně sjíždíme do Livna, hlavního města sýrů. Ve městě samozřejmě tržiště a  domácí sýr za atraktivní cenu.

Ravanské polje



Z Livna pak podél Chorvatské hranice do Bosansko Grahovo a Drvaru. Cestou sledujeme „památky“ na 90á léta, ještě poměrně mnoho vybombardovaných a neobydlených domů, jsou vesnice, kde je pouze ca 20% baráků obydlených a upravených. Prostě „Bihačská kapsa“, v „devadesátých“ tu byla údobí, kdy byli „všichni proti všem“, prostě, kdyby to bylo humornější, dal by se na tuto dobu aplikovat známý vtip o partizánech, němcích a hajném za SNP.  Nicméně z hlediska přírody nádherná místa, například Troglav na BiH/Chorvatské hranici…..a minimum, resp žádní turisté. Z Drvaru vyjíždíme a následně sjíždíme zajímavou cestou do Martin Brodu v Národním parku Una. Kempujeme v Kulen Vakuf. Pro představu o Bosně…..Martin Brod je ryze Srbský resp pravoslavný, Kulen Vakuf, asi 10 km vedle, ryze Bosňácký resp Muslimský, a žijou :-).

Troglav s 300m sverovýchodní stěnou



NP Una je znám svými soustavami vodopádů, bereme tedy kola a jedeme se mrknout na vodopády Srbački buk, prý to jsou ty nejpěknější a fakt že jsou maximálně fotogenické.

Vodopády Štrbački buk v NP Una

No, a „obracíme k domovu“……..takže přes Bihač do „zahajovacího“ kempu v Karlovaci a dále přes Maďarsko, že abychom nejezdili pořád po dálnici bereme to kousek kolem Balatonu a přímo na Györ, kde po cestě “oobjevujeme“ zajímavé krasové kopce Bakony. (že by někdy například na Velikonoce?).

Pokus o zamyšlení proč jsme tentokrát spali vždy v kempech?
·       Obecně: mimo kempy, resp místa k přenocování určená spíme poměrně častěji, především na Slovensku nebo Polsku. Vzhledem k tomu, že ne ve všech zemích je toto povoleno, resp někde je to tolerováno, mělo by se jednat vždy pouze o přespání na jednu noc
·       Vždy se snažíme vyanalyzovat, zda je to v té které destinaci zvykem, už jen proto, že prakticky všechny pozemky někomu patří, a jak bychom se asi my „tvářili“, kdyby si někdo, i když na jednu noc, postavil dodávku třebas vedle naši garáže? Majitel pozemku se o něj nějak stará, vesměs z něj platí daň a tak podobně.
·       Pokud jsme na jednom místě dva a více dní, už jde také o určitou míru komfortu a rovněž zde neobstojí argument, že na místě pouze parkujeme. Čímž mne mnohdy pobaví někteří tzv ortodoxní freekampeři, kteří tvrdí, že pouze parkují. Jaký je rozdíl mezi tím, když si někde postavím auto ve kterém spím, nebo malý stan? Žádný. Navíc speciálně  Chorvatsko je na kempování mimo vyhrazená místa poměrně dost háklivé. BiH, zde zase nejsou solidní informace…….

Takže asi tak